DMD č. 19. pro 19. 4. 2026. Téma: Kurník

Postoupila sotva pár desítek metrů a na monitoru jí pípla výstraha z dronu. Malá nepatrná tečka, obdobně jako předtím, kdy našla prvního nakaženého člověka.

Přidala do kroku, aby zjistila, co ji čeká za hřebenem. Těla v rozbahněném rybníčku poznala už z dálky. Tiskla se k sobě jako slepice v kurníku. Jen jedno z nich ale bylo živé, aspoň tedy podle signálu z dronu.

Čím více se přibližovala, tím více bylo jasné, které to bude. Roztrhané hrudní koše dvou mužů a jedné ženy vypovídaly jasně o tom, co se tady stalo. Ale kde jsou jejich hostitelé? A jak mohou být velcí?

Vrabeček Vrabčínek neposkakuje jako správný vrabec, ale zvolna jde. Peří zcuchané, levé křídlo svěšené a na pravé nožce mu lpí... něco.

Maminka Vrabčinka k němu se strachem sletí na zem.

"Co je s tebou? Kdes byl celou noc? A jak to vypadáš?" zasypává manžela otázkami. I ostatní vrabečci poletují kolem a štěbetají.

Vrabčínek se pokouší povyletět na pítko v záhoně tulipánů, ale namožené křídlo překáží, místo aby jej vyneslo.

"U sousedů přes dvě zahrady měli pořádně nasypáno," čimčará zvolna. "Sezobl jsem pár zrníček, a na dvůr přiletěl káně Arnošt. Kohout zavelel ústup a slepice mě strhly s sebou. Do kurníku."

"Fox in the henhouse," said Barmy as I was about to leave.  

"Indeed," said I, hoping this would end the matter. 

"Fox," he repeated, winking. "Henhouse."

"Barmy," I said, "is this a time to accost me with poultry updates?" 

"Sir," Jeeves arrived invisibly, "I gather Mr. Fotheringay-Phipps is making an observation about the eligible young women currently residing at his estate, and his now being the only gentlemanly presence there." 

"Quite," said I, bidding Barmy farewell. We had a 9 o'clock to Euston, and Jeeves has a thing about trains, in that he prefers being on them before they depart. 

Zapadalo slunce.

Výroční slepičí sněm započal.

Nejstarší slepice Josefína pronesla úvodní řeč, bilancující situaci roku a předchozí dekády.

Kohout Pepa následně moderoval diskusi ohledně směřování do další pětiletky.

Počet vajec, přesnost kokrhání, hierarchie, všech témat se dotkli.

V druhé půli sněmu byl prostor na tanec.

Amáta s Jaromýrem nejprve předvedli úkázkové předtančení.

A pak už byl prostor na tanec a volnou konverzaci.

Respektive, byl by... Kdyby venku nečekali Tomáš, David a ten největší lišák z těch tří - Jirka.

Měli domluveno s krysákem Prášilem, že je vpustí dovnitř tajným vchodem a zabarikáduje dvířka..

Ráno po sněmu zbylo už jen pár pírek.

Japonci ještě před pokémony sbírali a vyměňovali křepelky, kterých za těmito účely mohli mít i plné kurníky. Nakiawase byla soutěž, kde lidé bojovali o to, čí ptáci lépe zpívají. Začalo se se slavíky a kanárky, nicméně se přišlo na to, že slavíci se mohou naučit zpívat od jiných slavíků. Do šesti měsíců můžete za svého starého slavíka vycvičit náhradu tím, že umístíte klec jiného slavíka v jeho okolí. Slavičí písně tak lze i pirátit! Křepelčí písně jsou však pouze dědičné! To soutěž silně ztížilo a zvedlo ceny za vzácné křepelky, které šly kombinovat, množit a posílat do soubojů jako pokémony!

Po snídani se přesunuli do sklepení. Ernie si dnes sebou vzal novou knihu, jmenovala se Vražda v Orient expresu.

Učebna lektvarů byla zatím zavřená, tak stáli na chodbě a Hannah poprvé zabrejlila na přebal knihy.

„Ty, Ernie, to vypadá jako Bradavický expres, co to čteš?“ zeptala se se zájmem

„Mudlovskou detektivku,“ zazubil se Ernie: „Takový vtipný belgický detektiv řeší záhadu, kde každý může být vrahem.“

Podá Hannah knihu a začne ukazovat na spolužáky: „Ty jsi vrah, ne, ty jsi vrah, nebo spíš ty jsi vrah, ha ha.“

„Ticho!“ ozve se od přicházejícího profesora Snapea: „Kvokáte tady jako slepice v kurníku.“

Rozžehnat se s otcem, opustit pohodlí vyspělého města. Zabalit jen to, co unesou jeho ruce a několik zvířat. Vykořenit milovanou manželku. Pro zaslíbení z nebe se vydat do nejistoty.

Písku pod nohama, vykázaného za bránu a dláždění ulic i hvězd na temnějícím nebi, oproštěném od jasu svítilen, každým krokem přibývá. Smlouva s Věčností nabírá konkrétnější obrysy.

K Ur nikdy víc neobrátí svou tvář. 

Z jeho minulosti zbydou sutiny, připomínající pomíjivost lidské slávy.

Z jeho stanů jde stále dál vstříc budoucnosti živá stavba národa, připomínající neměnnost Boží milosti.

K Ur nikdo dnes nepřichází pro budoucnost.

K Izraeli a jeho Bohu ano.

Nedomrlé zárodky zemáků na polích se topí v blátivých strouhách. Hřmění a svist větru je věrně provázejí, když poprvé vyjdou společně do kostela poděkovat, a i teď, když se choulí za starým kurníkem v nejzazším koutku zahrady, má obloha barvu ocele.

"Tatínek chtěl ten kurník opravit," zamumlá tiše Anežka. "Než ho odveleli, pořád o tom mluvil..."

Giulio mlčí. O tátovi nemá nikdo z nich zprávy skoro rok. Rinka už možná ani neví, kdo to byl.

Za plotem na ně rozpačitě mává Tonda Vozábal. Provinile mrkne na cizince, a než zas uteče, vrazí Anežce do rukou košík se šesti pípajícími kuřátky.

Járova sestra Márinka počítá úlohu z početnice.

Cumlá tužku, ukazuje na prstech, kroutí očima.

"Kurník, to je ale hovadina!" 

"Pozor na jazyk, mladá dámo!" napomene ji Jára.

"Chtěla bych vidět tebe, jak bys nadával, kdybys to měl počítat ty."

"Copak, žežulko, nevychází ti to?"

Alžběta jí přes rameno nahlédne do učebnice.

"Kolik vajec snese za den jedna slepice, jestliže  šedesát družstevních slepic snese za den sto osmdesát vajec..."

 Jára jí sebere knížku před nosem. "Co to je za blbost?"

Márinka vyprskne.

"To není žádná blbost," pronese Alžběta vážně. "Slepičí údernice ty tři vejce vytlačí. Radostně."

Pak už se smějí všichni.