Vzpomínky

Našel ji až na venkovním schodišti. Podpírala si hlavu o balustrády a nehýbala se. 

„Malvíno?” 

Nenamáhala se otočit. 

Sklonil se: „Nemluvíš se mnou?”

Kousla se do rtů a zavrtěla hlavou. Na tvářích se jí zaleskla rosa. 

„Proč?”

„Zapoměls?”

„Na co?" rozhodil rukama a usmál se. Podíval se jí přímo do očí. 

Rozšířily se jí zorničky. Duhovky mu zešedly.  Připomínaly opuštěné plochy prázdných zrcadel. Malvína zalapala po dechu a přejela mu prsty po víčkách. Teď! Bylo to tak lákavé. Může? Musí! Místo paměti měl mapu plnou bílých míst. Hic sunt noctuidaes.

Podívala se na oblohu: „Vybarvím je, mami. Smím?”

Začalo svítat.