Proč jste tak pyšný?

Z ložnice byl slyšet pláč.

"Kdo ti ukřivdil, křepeličko?"

Anynka chtěla věc zamluvit, ale nepovolil, dokud nepřiznala, že jí rozesmutnila slova kolegy ze Společnosti o divoženkách lékárnicích.

"Přišlo mi líto, že já ti nedovedu ulevit."

"A bojíš se, že hledám magický lék na moje šílenství?"

"Zním bláhově, já vím, ale zoufalí lidé..."

"... hledají pomoc kdekoliv a tyhle mocné bytosti nemají důvod odolávat pokušení zahrávat si s osudy lidí."

"Proto je zoufalství hřích," přikývla.

Její slzy studily, když ji přitiskl k sobě.

"Ale ne můj. Můj hřích je pýcha. Pokorný dovedu být jen před Bohem a jiného o nic žádat nebudu."