Eroze

Hora si byla vědoma své přitažlivé síly, kterou měla od nepaměti. Někdy jí nechávala spát, netečná k okolí, nehybná, zdánlivě věčná. Nyní však vnímala, že dlouhá netečnost nevede ke stálosti, ale erozi a kdyby se jí plně poddala, časem by svou sílu ztratila, rozpadla by se v prach a úplně by zmizela. Potřebovala růst. Potřebovala energii a život, aby nezapomněla existovat. Věděla i to, že když bude života příliš mnoho, vyroste příliš prudce, všechno spálí a bude dlouho trvat, než k ní život opět pojme důvěru. Pokušení bylo silné a nebylo snadné ho ukolébat. Nevěděla, jestli bod zlomu pozná včas.