Přirozený řád věcí je třeba ctít.
Pro dubovou kůru proto vyrážíme dřív, než stromy obrazí. Já a má vnučka.
Hbitě se prodírá, kde já sotva dýchám. Je mladinká.
Má dcera talent nezdědila. Vnučka ano.
Od chvíle, kdy začala vnímat, předávám jí střípky vědomostí. Příliš rychle. Příliš pomalu.
Už jen kouzla mě udržují naživu. Každé další jaro bolí víc. Chtěla bych se podvolit přirozenému řádu věcí, zemřít, ale kdo by Anežku teď a tady učil?
Dívám se na ni, když strne.
“Babi!” vydechne a ukáže k obloze.
Zaostřím. Nad opuštěnou Budčí krouží vlaštovky. Po tolika letech.
Možná. Možná je ještě naděje.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné a nadějné!
Danae
Já mám challange, že budu
Aveva
To je dobré předsevzetí, jen
mila_jj
To je dobré předsevzetí, jen tak dál :).
To víš, autor si má
Aveva
teda to mě normálně úplně
Aries
teda to mě normálně úplně dojalo
To mě hrozně těší :o)
Aveva
Tak teď jsem teda zvědavá,
Julie
Tak teď jsem teda zvědavá, kdy se to děje.
No tak o tom bych si s tebou
Aveva
Slavnostně přísahám, že se
strigga
Slavnostně přísahám, že se vrhnu do vod čtení Budče, už mě nebaví kolem toho jen tak kroužit. Tohle je tak dojemně mrazivý, že prostě musím...
Jen se do vod Budče vrhni. Já
Aveva
To je tak krásně nostalgicky
Tall
To je tak krásně nostalgicky nadějné.
Děkuju :o)
Aveva
Já teda Budeč nemám kdo ví
Smrtijedka
Já teda Budeč nemám kdo ví jak načtený, ale tohle je vynikající. :)
Ono to taky není tak úplně
Aveva
Já už se tou Budčí taky
Bilkis
Já už se tou Budčí taky konečně musím pročíst. :) Slibuju si to už roky. Moc pěkné! :)