Klid po bouři

„Takhle vypadá?” 
„Víceméně. Spíš trochu jinak. Spíš jsem se jím — jí — inspiroval,” odpoví Adam a otočí obraz k oknu, aby barvy uschnuly rychleji. Nostalgický olejový závan. Odpolední výtvarka na střední. Bezstarostné časy. 
„V hlavě to budu mít vypálené ještě hodně dlouho.” 
„Nejsou… nebezpeční. Jednoduše tady jsou, protože… tady jsou. Jako když někdy prší.” 
„Jak dlouho jsi nemaloval?”
„Od vysoké.” Něco by měl dodat. „Tohle nechtělo ven digitálně ani tužkou.” 
„Hlavně na sebe zbytečně netlač,” řekne Nora. „Poslední dny jsem o tebe chvílemi vážně měla strach.” 
V kuchyni se rozpípá budík. 
„Pokusím se.” Vtiskne jí polibek za ucho. „Pojď se navečeřet.”