Pěkný večer,
finišujeme, poslední tři témata. Doufám, že tohle sedne.
Pěkné drabblení
Téma pro 28. 4. 2026: Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem.
Toto téma bude uzavřeno 28. 4. 2026 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov.
Předchozí: Nadhviezdnou rýchlosťou
Rozprávkový príbeh je vo hviezdach. I hľadaná láska. Tri Brafčáky - medzihviezdni letci z Brafkonuru - na palube hviezdoletu Aramídia previezli Paulu cez ružovočiernu dieru až za hviezdy. Následky sa však prejavia vždy.
Keďže čas plynie v ružovočiernych dierach inak, i toto drabble sa objavuje po horizonte uzávierky. Zdá sa, že je NESÚŤAŽNÉ. Ale nahraditeľné.
„Teraz to nemôžeš vzdať,“ hlasy k Paule prichádzali z mimoskafandrových priestorov.
Cítila sa úplná, poskladaná správne. Levitovala bez pomoci.
„Už je neskoro!“ nepatrilo jej. Brafčáky zachraňovali mechanické srdce hviezdoletu Aramídia a striedavo KRochGrali. „Ale nie je koniec.“
„Shalom alejkum, Brafčíci!“
Paulu udrel do helmy mačací chvost a do nosa molekuly kyslíka.
„Nenechajte sa oshaliť,“ kocúr Miau popieral pravidlá beztiaže, „Ste v Nikdyvždy! Svoju misiu ste splnili.“
Miau sa roztiahol, Brafčáky scvrkli, keď zamraučal. „Poznáš slová?“
Písmenká sa zhmotňovali, zablikali. Do ticha Aramídie prečítala: „Ako by som tu nebola...“
„...však už som fuč!“ parafrázovala slová uprostred zrkadlovej sály.
„Vitaj vo Vôbeckde.“
Nasledujúci:
Bez nároku na bodík.
Cesta se zdála nekonečná. Kolem pusto a prázdno.
To je dobře. Mají skvělý přehled o svém okolí.
Skvělý přehled o okolí ztratili, když se po nějaké době cesta ponořila do lesa. Přes stromy nebylo vidět nic. Ani kopce na severu.
Přiblížili se k sobě, připravení na případný útok...
„Jé, co tu děláte?“
„Co ty tu děláš?“
Holka? Tady je holka? Úplně sama? Oblečená do voskované bundy, klobouk stíní oči a chrání před deštěm.
„Máme farmu támhle kousek,“ mávne rukou. „Ale víte, jaký to je. Kopce volaj. Kdybych musela celej život sedět na zadku na dvoře... to bych ani nebyla já.“
<<< Začátek | < Předchozí | (Volné) pokračování >
Late again, but in the spirit of MJN/OJS, I persist!
"You're still here," Martin said, immediately regretting it. Not even five minutes under Our Jet Still's roof, and he was already sticking his foot firmly in his mouth. There was something else that had not changed.
Arthur looked around. "Yeah, I'm always in the office. How would you know?" The office was new. Clearly things were looking up; Carolyn might even be paying all of her pilots these days.
"I mean, still at OJS." Still beaming like a runway light.
"Of course! If I wasn't, I wouldn't be here." Arthur hesitated. "If you see what I mean."
Weirdly, Martin did.
"Ty sis nenechal říct, co?" Probodla ho pohledem, přičemž on ten svůj sklonil k zemi.
"Pamatuj si, že.. Co kdybych tady nebyla? Tak tu nejsem. A ty dál v té zadržující cele... Mhm jak nemilé by to bylo..."
Položí ruce na volant u auta, které by normálně neřídila, kdyby společník vedle ní byl o něco lépe přítomný.
"Cože?" Hluboce si rozepne košili. Ne, nenechá ho řídit.
"No, kdybych pro tebe přijela, tak tu nejsem- ale jestli budeš hodný... To všechno, co jsi napovídal... Prostě užívejme momentu."
Teď byli spolu. Ač... V jeho stavu by tam raději nebyla. No jo no.
Po několika tématech, kdy se mi podařilo mít nějakou rezervu, to dneska bylo zase o chlup - téma mi dalo zabrat.
Kristina vyšla z řídící místnosti a vydala se do své kajuty. Než ale nastoupila do výtahu, zakručelo jí v žaludku, což ji přimělo změnit plán cesty. Zahnula do chodby vedoucí k lodní kantýně.
Jak procházela chodbou, zřejmě do něčeho omylem kopla, protože na podlaze cosi kovově zazvonilo. Sehnula se pro drobný předmět – kovová podložka pod matku šroubu. A majitel nebyl daleko: Ze štaflí cosi kutil na tepelném štítu.
„Něco ti upadlo, Rimmere,“ upozornila ho. „Jestli děláš, co si myslím, že děláš, nesmí tam zůstat žádná škvíra.“
„Díky za radu,“ ucedil neochotně Rimmer a za Kristininými zády polohlasně dodal: „slečno nejchytřejší.“
Zřejmě se nacházíme v jedné z nekonečna paralelních dimenzí. V téhle jedno zakručení v žaludku zachránilo posádku Červeného trpaslíka před katastrofickým selháním tepelného štítu. Tedy: kdyby Kochanská nebyla, kde byla, už by nebyla...
V letošní klání v akrobatických skocích na lyžích znovu zvítězila známá psí lyžařka, která ovládla vzduch náročnou kombinací salt a vrutů. Ta se k tomuto adrenalinovému sportu dostala, překvapivě, z obav o vlastní život. Už od malička prý totiž doma slýchala, že tam chcípl pes.
„Bála jsem se, že podobný osud potká i mě,“ popisuje skokanka. „Proto jsem se začala věnovat sportu.“
Vždycky ráda dělala psí kusy, a proto pro ni bylo akrobatické lyžování jasnou volbou.
„Sport je psina – a to mě zachránilo. Uznejte, že je lepší kousat na mistrovství do medaile než se doma ukousat nudou,“ uzavírá sympatická sportovkyně.
"Hermiono?" ozvalo se jí do sluchátek.
Omylem se přepnula na komunikační frekvenci, proto slyšel její povzdech.
"Severusi, slyším tě."
"Nejspíš nás budeš muset znovu zachraňovat."
Grangerová významně pohlédla na Shacklebolta. Ten poněkud zaskočeně couvl od jejího pracovního stolu a kývl.
"Naveďte je k nám. Vyklidím jim pole."
"PA3110, jste 50 mil od letiště Gatwick. Udržujte kurz 340 pro přibližovací bod Crawley."
"Rozumím. Kurz 340 pro Crawley."
"Máte na palubě zraněné?"
"Negativní. Zatím."
"Připravujeme záchranné složky. Klesejte do libovolné hladiny."
"Díky. Zůstaneš na příjmu, že?"
"Kdybych se už neozvala, tak jedině proto, že mě kleplo. Na záchod se teď fakt nechystám."
Přeložit to, jak se Hospodin představí Mojžíšovi, není snadné.
"Budu, který budu" zní skoro rozmarně, nestále, jako by se rozhodoval až v tu danou chvíli.
"Jsem, který jsem" naopak zní neměnně, rigidně. Omezeně.
Třetí možnost výkladu je "já budu tam" - ať už je 'tam' kdekoli a kdykoli. Bůh jež doprovází, vstupuje do situací, je v nich ještě předtím, než se tam dostaneme my.
Immanuel - Bůh s námi, Bůh, který do nás vložil svůj obraz.
Pokud nejsem tady (s vámi), pak nejsem nikde a nebyl jsem nikdy.
"Hospodin tě nese ve svém srdci. Hospodin tě vnímá a bere vážně tvůj život."
predchádzajúce: Vynútená rošáda
Kto by očakával, že bozk od niekoho, kto mal byť obeťou už pred rokmi nalomí "šťastie v hre"?
S úľavou sa opäť posadila a ... dala mu šach-mat. Nebyť rošády, nebyť hrozby, že zbadá volavku, hoc len v odraze, nepodarilo by sa jej to.
S očakávaním mlčala. Spomínala. Pred rokmi boli na tomto istom mieste. Kde získala jeho pohľad. Pravdepodobne to ju zachránilo pred tým, aby ju ovládol. Aby ju donútil podvoliť sa mu.
Len vďaka tomu tu mohla dnes sedieť. Už poznala spôsobom, ako donútil svoje obete k spolupráci. Ale chýbal motív a dôkaz. Výhrou v dnešnom zápase by mala obe získať.
Mikah sa striedavo pozeral na ňu, na šachovnicu. Neočákaval prehru. Neočakával ani spôsob, ktorým prehral. Mrcha!
nasledujúce:
