Pouliční osudy

Děti běží po ulici a strkají do sebe. Na bedně od ovoce sedí chlápek s kytarou, hraje a spiklenecky podává svému kamarádovi s harmonikou láhev kořalky. Dívka, co vedle nich seděla, si rozpustila vlasy a začala tančit. Čas stojí. Není to jako v Národním, ale je v tom radost a smyslnost, sukně se jí vlní a všichni muži po ní najednou touží a děti se zastavily a tleskají do rytmu.
Bydlet v ghettu má kromě nízkého nájmu další výhody, je tu život. Máně stačí podívat se skrz zamaštěné sklo a vidí všechny ty antické tragédie i romány z červené knihovny.