Podzemní přesvědčování

V podzemních chodbách se jeho kroky rozléhaly. A nejen jeho. Počkal, než ho Layasa dojde. Ve tváři měla zvláštní, až naštvaný výraz.
„Slíbil jsi, že to uděláš, jen kdyby… měl přijít sem!“
„Chcete se mu snad vydat dobrovolně?“ zeptal se Roniel trpce.
„Jak by o nás mohl vědět?“
„Děti jsou štěbetavé, a neřeší úmysly kamaráda skrývajícího tvář pod kápí,“ usmál se smutně.
„Copak jim to někdo vyprávěl?“
„Jsou taky zvědavé a překvapivě domýšlivé.“ A neskutečně šikovné, když přijde na skrývání se před zraky dospělých, dodal pro sebe.
Chvíli přemýšlela, ale pak jako projev rezignace s povzdechem ustoupila o krok zpět.