DMD č. 19. pro 19. 4. 2014. Téma: Ví o nás

Dlouho jsme ležely ladem. Moc s námi nehýbala. Mohly jsme se zabarikádovat a taky jsme to udělaly. Pěkně jsme se teple a měkce obalily, vytvořily zásoby a uložily ke spánku. Pokud se občas něco dělo, byla to chvilka. Měly jsme páky, jak jí rozmluvit pokračování.
Pak se zbláznila. Všimly jsme si, že se stresuje, ale že nasadí takovéhle tempo, to jsme nečekaly.
První den. Druhý. Třetí.
Nikdo nevěděl, kdo z nás je na řadě. Šok. Rozmlouvání nepomáhalo. Polštářky nám začaly mizet. Postupně jsme rezignovaly. Jsme delší, větší, lépe zásobené, ale za jakou cenu? Ale zas o nás moc dobře ví.

George Weasley postával ztracen ve vzpomínkách před školním pokusným skleníkem vyhrazeným pro závěrečné projekty k OVCÍM, kde s Fredem tajně vypěstovali spoustu nelegálních ingrediencí (i když měl takový pocit, že profesorka Prýtová o tom stejně věděla, jen byla radši, když měla jistotu, že se dvojčata neotráví nekvalitními přísadami z pochybných zdrojů). Vanul mírný jižní větřík, který sliboval na příští dny krásné počasí a zapadající slunce zlatilo střechy hradu. Náhle se mu ke krku hrubě přitiskla hůlka a ve výhledu se mu objevil dobře známý kus pergamenu, kde bylo u jeho puntíku úhledně poznamenáno "Fred&George Weasley". "Vysvětluj", přikázal tiše vedoucí bystrozorů.

Když znáš jméno, je to často jen několik kliknutí, které tě dělí od něčího života - se vším všudy, kolikrát víc, než je záhodno. Tím teď myslím hlavně to těhotenský porno - ano, milé dámy, opravdu ne každý potřebuje na své zdi na Facebooku vidět, jak vám přítel, protože dneska už se manželství nenosí, přikrývá jednou rukou nahá prsa a druhou má položenou na nadějeplném bříšku. A pak informace - některé z nich můžou bolet. Copak je normální se po roce vztahu zasnoubit a po přesně devíti měsících a pěti dnech po svatbě povít dítě? Ale mně si nevšímejte, mluví ze mně závist.

"Co myslíš, ví to o nás Cowley?"
"Blázníš, kdyby věděl, už dávno by nás vyrazil."
"Asi máš pravdu. Ale...," Bodie se potutelně usmál a vášnivě Doyla políbil. Přitáhl si ho do náruče a začal se s ním pomalu milovat.
* * *
"Bodie, potřebuju, abys...," vtrhl do Bodieho bytu Cowley a vytřeštěně zíral.
"Budu předstírat, že jsem nic neviděl, ale vy oba budete za deset minut plně oblečení a po sprše sedět v autě.
A ještě si o tom promluvíme."
"No, tak teď už to o nás ví zcela určitě." Zamručel Doyle a táhl svoji drahou polovičku do sprchy. Dnešek bude dlouhý den.

Jakub se vzbudil ráno ve svém chlívku,měl zhruba dvanáct promile. Vůbec si nepamatoval včerejší noc, v hlavě mu divně šumělo. Kraelk řekl svému kolegovi "subjekt z planety země, prokázal velkou míru otravy alkoholem." Na téhle planetě je rozhodně život, nicméně jestli inteligentní o tom stále můžou být pochyby." "Necháme mu tu důkaz na téma,že jsme tu byli,ale nikdo neví, jak se se s tím srovná". Jakub se snažil srovnat, očividně ho někdo operoval, když měl na sobě jizvy, které nikdo jiný neměl, normálně nikdo totiž nemá jizvy na nose. Jakub si uvědomil,že pravda je tam venku.

Protože Eva věřila hadovi.
Protože Sára dala Abrahamovi svoji služku.
Protože Rebeka měla radši Jákoba.
Protože Lea byla nemilovaná.
Protože Támar nečekala na splnění slibu.
Protože Rachab byla děvka.
Protože Noemi zahořkla.
Protože Betsabé měla s Davidem dítě ze smilstva.
Protože Samařanka u studny potřebovala naději.
Protože Marie z Magdaly byla posedlá.
Protože Marta se příliš soustředila na materiálno.
Protože Safira lhala.
Protože nikdo nemůže obstát před Zákonem.
Protože pouhá myšlenka znečišťuje.
Protože hřích je stav a ne čin.
Protože kříž nebyl konec, ale vrchol.
Proto si dnes s radostí připomínáme Ježíšovu smrt.
Všechno tohle bylo zahrnuto v plánu spasení.

Přišlo mnoho nových lidí. Všichni blonďatí, modré oči. To mi přišlo zvláštní. Dívali se trochu divně - hlavně na ty, co vypadali jinak. Navíc byli takoví neohrabaní. Viděl jsem jednoho otvírat dveře. K popukání - jakoby by nikdy neviděl kliku… Vydával jsem se tehdy za ministra - já to nevymyslel, prostě mě odchytili. Asi, že jsem Němec. Typický blonďák s modrýma očima.
“Pane, přicházíme v míru jako přátelé árijské rasy,” začal jejich mluvčí. “Z planety u Tau Ceti.”
Vytřeštil jsem oči. Hlavně nad tou rasou. Árijci ze vzdálenosti přes 10 světelných let? Pak vyšlo najevo, že Hitlerovy projevy bylo to první, co slyšeli...

„Hej, ty tam? Slyšíš mě?“
„Jo, slyším.“
„Co budeme dělat?“
„A s čím?“
„S tamtěmi cvoky.“
„Proč?“
„Jdou přímo sem.“
„No a? Lež v klidu a dej mi pokoj. Chci se trochu vyspat, než pojede další vlak.“
„Ale oni…“
„Vědí o nás?“
„Nejspíš ne.“
„Tak to bude aspoň švanda.“
„Myslíš?“
„Určitě. I normálně jsme pro ně problém. Ale když o nás nevědí… to si fakt užijeme.“
„Jenom aby.“
„Neboj, bude to psina.“
„Hele, jeden se sem dívá. Asi si nás všiml.“
„Houby, nevšiml. Obouvá se, nebo co.“
„Náčelníku, nevadí, že je tam pešuňk a koleje?“¨
„Vím o nich. Lyže sejmout…“

"Tony," Obrátil se Cris na Anthonyho, "Obávám se, že jsme byli prozrazeni."
"Cože?" Podíval se na něj Tony nechápavě. Jako většinou když Cris pronese zničeho nic něco takového. "Co tím myslíš?"
"Tím myslím," Pronese Cris, "Že to o nás vědí."
"Ano Crisi, ale co o nás ví?!"
"No přece že jsme zabouchnutí jeden do druhého!" Křikne na něj Cris.
"Jo aha..." Tony se zasekne z překvapení, že mu Cris křikl do obličeje. Za okamžik je ale možno slyšet otáčení koleček v Tonyho hlavě. "COŽE?! Co tím jako myslíš?!"
"Pravdu?"
"A kdo o nás vůbec něco takového ví?!"
"No, přece fanynky."