Čekání

Jsem vládkyně celého kraje. Žiji v přepychovém paláci, ale jako královna se necítím, spíše stále více jako vězeň. Nejdřív mi radili jen šeptem. Vdát se, zachránit království. Pak jejich hlasy sílily a sílily. Teď už na mě kromě mých nejvěrnějších jen všichni vyčítavě hledí. A nápadníci stále přicházejí.
Má malá lest nevyšla. Od té doby, co na ni přišli, jsem zavřená doopravdy. A co odešel můj syn, je vše horší. Modlím se k Jasnooké, aby mi dala sílu vytrvat, zachovat se jako pravá žena. A já vytrvám, nezlomím se, i když to bude skoro dvacet let, co odplul můj Odysseus.