V předchozím drabble Esciel přistoupila ke královně Taře s otázkou, jaké to je, být ženou vládce. Dnes se dozvídáme odpověď.
„Jak jsi věděla, že si chceš vzít krále?“
Tara sklopila oči. „Mělo to čtyři fáze, jako čtyři sloky písně.
Nejdřív se zamiluješ do něj, do jeho duše.
Potom si nalháváš, že tě jeho postavení neovlivní, že se ho buď vzdá a nebo se ty budeš držet stranou.
Pak si uvědomíš, že se to nikdy nestane, že on a náhrdelník, který nosí, jsou jedno.
Nakonec tě čeká rozhodnutí. Buď ho odmítnout a nechat to, co by mohlo být, shořet v pekle...“ odmlčela se.
„A nebo?“ pobídla ji Esciel.
„Nebo přijmout. A smířit se s tím, že nic už nebude jako dřív.“
V Deabartu králové a knížata nenosí koruny, nýbrž zlatý náhrdelník s příslušným symbolem (král má slunce, knížata pak symbol svého kmene).
V Deabartu nemají koncept pekla (duše "hříšníků" jsou odsouzeny k věčnému bloudění), ale v zemi, odkud pochází Tara, ano, proto Tara používá slovo peklo (čímž Esciel asi poněkud zmátla).
Katastrofou je v tomto případě myšleno, pokud v poslední sloce je vztah zničen.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tara zvážněla a hrozně jí to
Eillen
Tara zvážněla a hrozně jí to sluší. A ten popis jejích pocitů ke Corannovi je úžasný!
Díky, já jí musela dát její
Lomeril
Díky, já jí musela dát její cameo :)
Věčný problém konfliktu
Killman
Věčný problém konfliktu zaměstnání a soukromého života...
Člověk by neřekl, v jak
Lomeril
Člověk by neřekl, v jak jednoduchých společnostech už se objevuje, že?