Balada o štrúdlu

Řeknu vám, teď cítím vinu,
přejedený od závinu:
není dobrý pro sklovinu,
a má tak jednu bílkovinu!

Jak se ale dost rozvinu,
s tělem ještě ve vývinu,
a velkou chutí na svačinu,
na lahodnou potravinu?

Tak tu sedím, tiše kynu,
obal od dobroty svinu.
Nepoddám se tomu splínu,
jářku, ani na vteřinu!

Pásek o dírku odvinu,
do kalhot se zas zavinu,
uvolním svou svalovinu
hned je líp o polovinu.

Navinu se na rovinu,
používající lůžkovinu,
pak si peřinu přivinu
jako bych měl kocovinu
(a chytil slinu
na sklenku ginu).

Napsat tuhle volovinu,
nemůže spustit lavinu,
neboť tuhle dubnovinu,
ukončí půlnoc, inu.