Poezie

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Chtěla jsem

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Protože tohle je tak nějak upřímné...

Drabble: 

Chtěla jsem spálit všechna svá trápení v plameni svíčky
Vysušit slzy pod svými víčky
Skrýt se před vztekem plískanic
Oheň však mlčí a neříká nic

Chtěla jsem utopit všechny své výčitky v kapce vody
Navždy se vymanit z nesvobody
Držet se správných souřadnic
Moře však mlčí a neříká nic

Chtěla jsem pohřbít všechny své hříchy hluboko v hlíně
Zbavit se proher, utéct své vině
Chtít méně a přitom mít víc
Země však mlčí a neříká nic

Chtěla jsem vykřičet všechny své otázky na oblohu
Pohlédnout do očí, rozumět Bohu
Jehož láska je bez hranic
Nebe však mlčí a neříká nic

Obrázek uživatele zirafice

Obraz světa

Úvodní poznámka: 

Je hrozně těžké, vybrat jedno drabble ze všech dubnových, ale nakonec jsem zvolila tohle. Jednak je to jedna z mála mých básní, které, ač míněny vážně, vyznívají optimisticky a druhak se mi líbí rytmus, který se mi tu podařilo nasadit.

Tahle báseň vznikla k tématu Namaluj mi svět.

Drabble: 

První slůvka táta, máma,
první cesty do neznáma
po čtyřech pod nízkou seslí.
První dílo umělecké,
které prsty do talíře
rozmáchlými gesty kreslíš.

Svět je plátno sotva naplé,
barvy pro něj teprv mícháš,
jeho taje zatím prvně
vidíš, slyšíš, chutnáš, dýcháš.

Tvrdost skály, měkkost mechu,
rachot bouře, tichost dechu,
světlo dne a temno noci,
bolest touhy, sladkost moci,
konejšivou náruč snění
než tě vzbudí rozednění.

Do obrazu barvy skládáš,
někdy víš a někdy hádáš,
někdy ke tvé malbě jiný
přidá barvy nebo stíny.

Každý má svůj obraz světa,
měníme ho jak jdou léta.
Neskončíme s tímhle dílem,
dokud nedojdeme cíle.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Až...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Patří do mé anaforní (anaforické?) série (odkaz přidám posléze). Už je to pro mě skoro tradice.

Drabble: 

Až jednou budu dospělá
Až mě zas rozpálíš do běla
Až mi zas někdy bude lépe
Až zase uslyším, že někdo klepe
Až do té hrůzy spadnu znova
Až vyčerpám všechna slova
Až se mi bude lámat hlas
Až budu mít nový alias
Až zase budu pochybovat
Až nebudu mít kam se schovat
Až mi zas slzy promáčí tváře
Až jako pokrytec odsoudím lháře
Až tě třeba trochu pochopím
Až se ve vlnách dnů potopím
Až usnu o pauze polední
Až se naposled rozední
Až jednou zhasne den poslední
Až bude konec, Pane můj
Až bude konec, při mně stůj

Obrázek uživatele Profesor

Poslední

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Krásné téma na závěr...

Děkuji vám za společně strávený duben. Bylo to krásné.
Přeji nádherný další rok.

Drabble: 

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Tmu pohladím
Do šátku svážu ji
Poklad svůj
Nejdražší

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Jako stín tichý
Kytice pohladím
Němé svědky štěstí
Po lístcích okvětních

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Pak svíce dohoří
A motýli v tmách
K spánku se uloží
Sny sklouznou k nim

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Vděčná projdu nocí
Do duše si uschovám
Úsměv, dotek, srdce tep
I tanec náš poslední

Poslední zhasne
A budu to já
Protančím nocí
Noty posbírám

Obrázek uživatele zirafice

Jak na draka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jednu bonusovou básničku jsem si nakonec šleha, když už jsem pozdě začala. Nahrazované téma je Mentální gymnastika a kdyby to snad nebylo jasné, tak ji provádí princezna se svým nápadem.

Drabble: 

Žila byla princezna
nade všechny líbezná
a o tu se, je to tak
zajímati začal drak.

Pravda je že nejen o ni,
v celé zemi stvůra honí
každou pannu co už svět
vídá víc jak šestnáct let.

V zemi vládne panika,
kdekdo hořce naříká,
jen princezna hloubavá
v klidu stále zůstává.

Žere panny? Rada snadná,
prostě nezůstane žádná!
Myšlenka je skvělá vskutku,
jen ji přetvořit do skutku.

Povolal král rytíře,
ale je to k nevíře,
namísto do boje směle
zamířili do postele.

Že dali na její rady,
žravý ještěr chcípl hlady.
Zpráva však jiná přišla trůnu:
Obětí jsme baby boomu!

Obrázek uživatele zirafice

Sladkobolné rozloučení

Fandom: 
Drabble: 

Bude a je už zítra se změní
ve slůvka strohá, bylo a není.
Včera jsi s nadějí vyhlížel k cíli,
dneska bys klidně posečkal chvíli.

Poslední sbohem než světlo zhasne,
dokud to trvalo, bylo to krásné.
Poslední sbohem bývá na slova skoupé,
však ve vlnách vzpomínek rádo se koupe.

Až ráno vstane, vyrazíš dál
v ústrety chvílím, jež zítřkem jsi zval.
I když jsi zvědavý, co dál život spíská,
po tom co bylo, už teď se ti stýská.

V úsměvu slza, co chutná sladce,
poslední řádku poskládáš k řádce.
Poslední sbohem, než světlo zhasne,
dokud to trvalo, bylo to krásné.

Obrázek uživatele zirafice

V zákrutách života

Fandom: 
Drabble: 

V zákrutách života,
v bludišti stezek vedlejších,
kroky mé cestou provází
jednou pláč a jindy zase smích.

Jednou mi míle za mílí
lehce jak vánek jarní běží,
jindy se ze sil posledních
za krokem krůček vleču stěží.

Kdo ví, kolik že do cíle
zbývá mi projít ještě
za slunce prašných cest,
či blátivých za deště?

V zákrutách života
bez mapy, bez kompasu,
po správných odbočkách
na slepo stále pasu.

A kraje cesty lemují
sta nutností a svodů,
labyrint z voleb spletený,
labyrint bez návodu.

Za každou chybu v úsudku
blouděním dalším platím,
po ruce tápu pomocné,
než docela se ztratím.

Obrázek uživatele TheFallingLeaves

Ticho

Fandom: 
Drabble: 

Ticho, které v dálce zpívá,
hraje svými vlastními tóny.
To ticho mocné, hlasité a tiché,
vůči všem nespočetně čistě kruté.

Píseň jež v záhybech se skrývá,
těsně před příchodem ticha zní.
Zní hlasitě, však stále tak tiše,
v duši své v ní musíš uvěřit.

Čím více hlasité, tím více ho vnímáš,
tím ticho nenápadněji k tobě dorazí.
Objetí své daruje ti v osamělých chvílích,
vždy přítomné, vždy jen krok od tebe.

Až veškeré kameny obrátí se v prach,
jen ono jediné zůstane beze změn.
Až poslední dech, slova splynou z tvých úst,
jen ticho mocné, hlasité a tiché zde zůstane.

Obrázek uživatele zirafice

Houpačka

Fandom: 
Drabble: 

Život je houpačka, dolů a nahoru,
do temné hlubiny, do zářivých výšin.
Život je vítr v korunách kaštanů,
nežli se večer znaveně ztiší.

Srdce mi sevřely ledové obruče,
z pod víček sevřených vytryskly cizí slzy.
V rozkvetlé aleji zas jsme se minuli
a já ani nevím, zda mě vůbec to mrzí.

Hlasitý ticha křik v rozbité vteřině,
bezdechý nářek co drásá moje uši.
Zamyká poslední cesty zpět,
ze střepů nutí mě, poskládat svoji duši.

Překročím dětskou kresbu na chodníku
jak bránu do světa, co ještě se nenarodil.
Za sebou nechávám ztracené nebylo,
na novém bude teď chci mít svůj podíl.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

The Noise of the Silence

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Varování: 

Pro někoho možná prznění díla již téměř klasického.

Drabble: 

Hluk ticha (the noise of the silence)
hluk davů (the noise of the crowds)
hluk prázdnoty (the noise of the void)
hluk bez zvuku (the noise without sound).

Hluk náměstí (the noise of the square)
hluk stýskání (the noise of the squeezing)
hluk těla (the noise of the body)
hluk bez zvuku (the noise without sound).

Hluk města (the noise of the city)
hluk bezmoci (the noise of helplessness)
hluk vody (the noise of water)
hluk bez zvuku (the noise without sound).

Hluk ticha
hluk bez zvuku
hluk ticha
hluk bez zvuku
(the noise without sound,
the noise without sound).

Závěrečná poznámka: 

Jen doufám, že se pan Mejla Hlavsa nebude příliš v hrobě obracet či v urně natřásat.

Obrázek uživatele zirafice

Requiem pro starého punkera

Fandom: 
Drabble: 

Plamínek ukrytý pod chladným popelem.
Jak čas šel, uhasil
žár vzdoru během let.
Jiskra snad zbyla jen.

Teď žitím se potácíš, zlomený, ztracený.
Spí naděje pod mostem,
už nad lidskou hloupostí,
jen krčíš rameny.

Mladých let nadšení stokrát nic uštvalo.
Ze žití přežití
od rána do rána
jenom ti zůstalo.

Žitím se potácíš, však o pomoc nežádáš,
chráníš si zoufale
ze svojí hrdosti
zbytky co ještě máš.

Pod špínou všednosti plamínek ukrytý.
Býval jsi rebelem ,
teď už jsi tulák jen,
marností dobytý.

Tak ještě naposled zahraj cos hrávával
v době v níž souboje
s životem, s hloupostí,
ještě jsi nevzdával.

Závěrečná poznámka: 

Tak jsem probrala různé významy slova punk a nasadila na to tohle. Doufám, že to podmínkám vyhoví, protože nic jiného už asi dneska nedám.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Heboučký samet

Fandom: 
Drabble: 

V dlani cítím heboučký samet. Vrní
Ještě hřeje dubnovým sluníčkem
Je tak málo květů, příliš mnoho trní
Příliš mnoho utrpení v světě maličkém

Zabila jsem je, jako zabíjím sebe
Pár dnů mě potěší a pak usychají
Prázdný pokoj, prázdné srdce zebe
Neupřímný úsměv bolest duše tají

Ostří za sebou nechává rány
Svět vstává z popela, do kterého se vracím
Všechny účty byly přečerpány
Naděje byla. Už ji zase ztrácím

Nakonec čas prý všechno zhojí
Heboučký šedý samet pokryl prach
Větve, vázu a stůl, kde stojí
Zbylo zklamání, hanba a strach

Snad naděje temnotu rozzáří
Heboučký samet mě hladí po tváři

Předjaří

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je to tu už několikátá básnička na tohle téma, ale uvažovala jsem o ní skoro od začátku. Představuju si to trochu jako písničku.
Trochu naivní, ale tak nějak mi to ty kočičky navozují.

Drabble: 

Jívové větvičky,
stříbrné kočičky,
zvěstují, že led už puká,
paprsek na okno ťuká.
Sice se ještě snad
své vlády nechce vzdát
nad zemí Morana stará,
brzy však zahyne,
po vodě odplyne,
pak už se dočkáme jara.

Stříbrné kočičky
na první včeličky
čekají každého léta,
když skřivan k obloze vzlétá.
Ať se jim v předjaří
na pár dní zadaří,
nyní, když závěje tají,
možná, že brzy zas
načas se vrátí mráz,
ještě se dost načekají.

Jen trochu větviček,
stříbrných kočiček
pro sebe si natrháme,
ať doma kus jara máme.
Možná do duše zas
vrátí se slunce jas,
potom se jara dočkáme.

Závěrečná poznámka: 

Neodolala jsem a dokončila poslední sloku tak, aby byla symetrická s ostatními.

Jen trochu větviček,
stříbrných kočiček
pro sebe si natrháme,
ať doma kus jara máme.
Možná do duše zas
vrátí se slunce jas,
ponuré stíny se ztratí,
dříve než třešní květ
začne se rozvíjet,
až se nám jaro zas vrátí.

Obrázek uživatele zirafice

Velikonoční

Fandom: 
Drabble: 

Proutek jívy do pole,
i když už ani nevíš proč
a na trhy na náměstí
přijel letos kolotoč.

Moranu jsme vynesli
vítr už v uších nezebe,
jaro vneslo barvy do luk,
ptáci vzlétli do nebe.

Po zimně se vzbouzí země,
pryč je sněhu peřina,
kosi tě ráno zpěvem budí
a zvony letí do Říma.

A doma barvami svítí
vejce voskem malovaná,
co je do mísy na stole
vyskládala tvoje máma.

Pruty z vrby u rybníka
do pomlázky zamotané,
kdo zrána včas nevyrazí
ten koledu nedostane

Proutek jívy do pole,
to pro dobrou úrodu,
pár větévek do vázy
pro domácí pohodu.

Byla jednou koťata

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

BJB, když nevíš, co s tématem, tak to zveršuj...

Drabble: 

Podél řeky kočka vede
svoje děti kočičí.
Jedno bílé, druhé šedé,
jsou spíš děti opičí.

Poskakují příkrém břehem,
rady mámy nedbají,
tlapky rychle sklouznou během,
ve vodě se šplouchají.

Mamí, studí! Je tu mokro!
žalostně hned volají,
Jedno, druhé už si loklo,
vyděšeně mňoukají.

Neví máma kočka rady,
nemůže jim pomoci,
Běhá kolem břehu všady,
proud nemůže přemoci.

Vrba všechno z břehu vidí,
dlouhé větve natáhne,
koťata pak, promočená,
na břeh hladce vytáhne.

Marno platno varování,
máma kočka zlobí se,
Vrbě mňoukne děkováním,
a koťatům - výpraskem.

Od těch dob prý vrby mají květy kočičí.
Je to pravda, nebo není?
Čičičí!

Závěrečná poznámka: 

Tohle je podle jedné polské pověsti.

Obrázek uživatele zirafice

Filozofie páky

Fandom: 
Drabble: 

Kdo má na to páku správnou
může spoustu věcí zvládnout.
Už Archimedes kdysi věcně
řek: „S pákou dlouhou dostatečně
klidně pohnu celým světem.“

Zároveň však jedním dechem
dodal: „Bych moh‘ páku užít,
nestačí jen svaly tužit.
K páce přišel by mi vhod
správně daný pevný bod.“

A to dodnes, milí zlatí,
co se páky týče platí.
Pokud si ji neopřete
Jenom svaly namůžete.

Druhá věc již třeba zvážit,
je zda se máme vůbec snažit.
Snad je pravda nakonec
jak to jednou řekl Lec,
že vůbec ani nutné není
pokoušet se šoupnout zemí.
Hodně věcí totiž změní,
pohneš-li lidi k přemýšlení.

Obrázek uživatele zirafice

Cvrčci

Fandom: 
Drabble: 

Ráda chovám mazlíčky,
třeba jenom maličký.
Ono taky v malém bytě
jen těžko slona umístíte.

Zadek by měl v koupelně,
hlavu k kuchyni,
zbytek těla blokoval by
dveře v předsíni.

A co sní, no bankrot jasný,
v savaně snad slon je krásný,
do čtvrtého poschodí,
vůbec se však nehodí.

Tak si říkám: "Holka milá,
zkus do z druhé strany vzít."
A hrdě jsem vyrazila
cvrčky pořídit.

Měla jsem to promyšlené,
někde ale vznikla chyba,
teď se cvrčků kolonie,
kdesi po mém bytě skrývá.

V noci cvrčí jako blázni
pokoj nechtějí mi dát.
Už pomalu měsíc dlouhý
nemůžu teď doma spát.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že to tématu vyhoví. Jen pro jistotu, chyba nastala při dresuře cvrčků. Nejen, že se nenaučili držet křídla, ale ještě zdrhli a někde se schovali. A že se takový cvrček, na rozdíl od slona, v bytě schová docela snadno.

Obrázek uživatele zirafice

Houbařská sezóna

Fandom: 
Drabble: 

Kupředu levá, zpátky ni krok,
ke svému vrcholu, zas dospěl rok.
Z domovů vyhřátých, vlakových nádraží,
armáda nezdolná kupředu vyráží.

Nastal čas odvážně vyrazit do světa,
oprášit výzbroj co dědí se po léta.
Z postele vyskočit, než slunce povstane,
kdo zaspí svítání, ten na frak dostane.

Kupředu levá a ani krok nazpátek,
armády houbařů vyráží ze vrátek.
Nastal čas každého, kdo má tu odvahu,
pro jednu růžovku, drápat se do svahu.

Kdož houbu zahlédnou i v mechu skrytou,
vyráží do lesů na bitvu lítou.
Doma rač setrvej, kdo nejsi jedním z nich,
v souboji o hříbek snadno tě přejde smích.

Obrázek uživatele Birute

Stín hrůzy nepopsatelné

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rytmus občas ujede, ale to sdělení!

Drabble: 

Když prací těžkou těžkne hlava,
zkoušky se hrnou zleva zprava,
plazíš se na dně po kolenou
za vytouženou dovolenou.

Poklid a chvíle blažené
na pláži z písku, z kamene,
kde vlny pohupují čluny
a vánek líbá odraz Luny.

Zradu však nesou šelfové vody,
koktejly, lodí banánových svody.
Vysoký faktor v slunce žáru
na těle kreslí mnohou čáru.

Nemrkneš ani a do tváře
praští tě prkno surfaře.
Dítko si chce s potápěči hrát,
ať jde o Cabot Cove či Zlatni rat.

Do toho atmosféru ničí
zběsilé davy, které křičí
– ač na ně vrháš pohled laně –
„Zase to Cthulhu! Hurá na ně!“

Obrázek uživatele zirafice

Luna

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

I když přednes poezie by se nejspíš dal označit jako one-man show, nečiním si nutně nárok na bod. Jinými slovy, pokud se moje zpracování nebude zdát vyhovující, hádat se nebudu. Prostě jsem jen měla chuť to napsat takhle (⁠•⁠‿⁠•⁠)

Drabble: 

Luna je lhář, jak praví latiníci.
Luna je věrná družka stříbrolící,
jež vždycky Zemi věrně provází.

Luna je věčná sestra básníků,
svědkyně nočních zpěvů slavíků,
stříbrná mince ve vodě pod hrází.

Luna, ta bledá noci důvěrnice,
je všech těch tichých bláznů souputnice,
co o ní k ránu tklivé písně spřádají.

Luna je Slunce chladným odrazem,
co svitem svým konejší temnou zem,
když nočním nebem pluje nad kraji.

Luna je jiné jméno pro měsíc,
pouhých pár písmen a nic víc,
přesto v nich kouzlo dřímá.

Kde měsíc je jen pouhá oběžnice,
tam Luna skýtá ti mnohem více,
Luna je zkrátka jiná.

Obrázek uživatele zirafice

Overthinking

Fandom: 
Drabble: 

Mají-li více možností,
pak úlohy se nezhostí
obvykle nijak skvěle.
Pravdou je milí zlatí,
v možnostech že se ztratí
ve chvíli snadno a cele.

Na rozcestí vždy váhají,
A nikdy jasno nemají,
kam raději se dát.
Která je volba vhodná,
jak mají nejlíp poznat,
to toužili by znát.

Jsou mistři ve váhání,
co pod nohy si sami
své klacky nahází.
Kdo váhá všechno zmešká,
však výběr věc je tak těžká,
jak z těhle nesnází?

Tak vždycky zas a znova,
váží své činy, svoje slova
a vzdávají se snů.
Ve strachu z volby špatné,
ztratí se nenávratně
v pekle všedních dnů.

Tři paralyzovaní

Fandom: 
Drabble: 

Vybrat správnou? Jde to ztuha,
kupky sena jedna, druhá.
Rozhodování ho mučí,
žaludek mu dávno kručí,
Oslík zkoumá, hlavu kloní,
kterou sníst, a kterou po ní?

Jiný mlčky sedí v lukách,
jablko zlaté má v rukách.
Předat má bohyni zdejší,
co je ze všech nejkrásnější.
Paris zkoumá, hlavu kloní,
Sliby všech tří v uších zvoní.

Kralevic to dánský dávný
(jak praví kus starodávný),
"být či nebýt" ptá se sebe.
Chmurně hledí v pusté nebe.
Hamlet zkoumá, hlavu kloní,
život, smrt se v mysli honí.

Z toho plyne, a to platí,
dejte pozor každým dnem.
Ať vás taky nezachvátí
paralýza výběrem.

Obrázek uživatele zirafice

Vteřina vykoupení

Fandom: 
Drabble: 

Chvilička mezi nocí a dnem,
vteřina mezi bděním a snem
z ničeho ušitá na míru.

Chvíle kdy bolest žádná není,
okamžik těsně před probuzením,
výlet do prázdného vesmíru.

Ta sladká chvíle spočinutí,
kterou mi jenom ráno skýtá,
konec i začátek,
úleva od všeho
co se mnou jindy zmítá.

Tančím po paprscích hvězd,
vzpomínkou nechám se vést
na tóny chvějivých strun.

Koupu se v nadýchané pěně snění
opilá chvílí v zapomnění
zalitá světlem sta lun.

Ráno co ráno vylétá
má mysl na výlet do světa,
kde není vlastně vůbec nic.
Houpu se na vlnách, staleté prázdnoty
než slunce pohladí mi líc.

Obrázek uživatele Birute

Slavnost

Fandom: 
Drabble: 

Jen vítej, děvče, na našem kvasu.
Nevšímej si koček bez ocasů,
které sem vtrhly z dávných dob
bez rolniček a bez ozdob.

Vítej, děvče, v našem reji.
Však se ti ruce pěkně chvějí.
Na chvilku sedni a naber sil.
Do hrnce přihoď rozrazil.

Podám ti nápoj pro zahřátí,
nebo tě noční chládek schvátí.
Dech se vloudí v hloubi plic
při tanci rudých holubic.
Každý rád nahlas zatleská,
když začne liščí burleska.
Kostliví koně zvednou hlavy,
pentle jim vlají do dálavy.
Huňatý rarach písně pěje,
tou třetí tě snad rozesměje.

Tvé srdce těžké, tak ztrápené
do hrnce padne jak z kamene.

Obrázek uživatele zirafice

Recept na sen

Fandom: 
Drabble: 

Píseň ptáků v ránu jarním,
krátká jízda vlakem parním,
špetka smíchu bez příčiny
zapletená mezi stíny.

Troška radosti i děsu,
šepot rozkvetlého vřesu,
řeka jež se v březích pění,
než se v hukot moře změní.

A co ještě, a co dál
do hrnce by člověk dal?
Trochu starých vzpomínek,
fantazie pramínek.

Kousek knihy nedočtené,
snímek z loňské dovolené,
pobíhání tlapek myších,
které jenom kočka slyší.

Všechno pak, jak račte znát,
protřepat a nemíchat.
Přikořenit prachem z hvězd
a už na stůl možno nést.

Račte pěkně světlo zhasnout,
zavřít oči a jít spát.
Až do rána sladké snění
můžete si užívat.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Bůh hraje s vesmírem v kostky. Nebo šachy?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak nějak letos jedu na vlně duchovních drabble. Nebo modliteb ve formě drabble?

K tomuto je velice nutný uchoťuk. I zbytek EP velmi doporučuju k poslechu.

Drabble: 

Kde jsi?
Nechal jsi mě o samotě
V hrozném světě jak kůl v plotě
Volám k Tobě nastokrát
Odmítám už s Tebou hrát
Ty Tvoje nebeské hry a partie
Co když mě právě to nakonec zabije?
Netuším, kam mám jít dál
Stejně pokaždé můj král
Končí v rohu šachovnice
A kde jsi Ty?
Nevím, jestli to zvládnu
Když necítím Tvou oporu
Mám malou víru i pokoru
Mám málo lásky a soucitu
Vím to
Je to těžké, ale chci v Tebe věřit
Jak oko v hlavě nechat se střežit
Nenech tu hru zakončit matem
A nebuď, prosím, mým krutým katem
Prosím

Obrázek uživatele zirafice

Prohra

Fandom: 
Drabble: 

Bolest z cizího zklamání
do srdce drápy své zarývá.
Za víčky palčivé
slzy jsi uzamkla,
za úsměv zoufalství ukrýváš.

Těžko se rány léčí
obvazy s pepřem a solí,
proč jenom nakonec
ty největší hlouposti
ze všeho nejvíc bolí.

Jeden tah vystačí
k poslední obrany rozbití,
pěšáci prohráli, rytíři vymřeli.
Závidíš chladnému kameni,
že žádnou bolest necítí

Jediná kapka postačí,
vlny se rozběhnou po hladině
a tlak vody prolomí hráz.
Není už jak příval zastavit,
povodeň valí se po krajině.

Pro slzy nevidíš na nebe,
do duše vkradl se chlad,
stočená v klubíčku
skrýváš se do sebe,
to královna dostala mat.

Obrázek uživatele zirafice

Znamení

Fandom: 
Drabble: 

Znamení hledám, hledám všude,
ve tvářích lidí, v očích, v gestech,
ve květech růží, v prachu cest,
ve zpěvu ptáků, v kapkách deště.

Znamení hledám, hledám stále,
náznaky jež by mi poznat daly,
zda cesta má je cesta správná,
či cestu jinou mám si snad najít.

Znamení hledám, nenacházím,
snad návod zůstal ve výrobě,
bez něj však jenom stěží poznám,
co říct že mám a v jaké době.

Znamení hledám rytá v kámen,
znamení dobra nebo zla,
znamení co mi napovědí,
abych po cestě nesklouzla.

Znamení hledám dnem i nocí,
zmateně bloudím životem,
a stejné chyby opakuji
s maniakálním chechotem.

Závěrečná poznámka: 

Dneska mě dostihla autorská krize. Prostě mě ne a ne napadnout něco použitelného. Takže nakonec mám alespoň tohle, snad je to dostatečně k tématu.

Obrázek uživatele Esti Vera

Za objektiv pouličních hudebníků

Drabble: 

skryjeme se
za objektivem fotoaparátu
vnitřní ztrátu
přebijem usměvavým mlčením
tichou pozorností
k osudu druhého

pocity schováme do písní
psaných cizinci
jak pouliční milenci
hrajeme na náplavce
na přání davu
když na vteřinu zpomalí
a vím, jde to lehce
krást věty jiným
zoufalým

emoce ukryjem
do kroků waltzu
doteku dlaně
na hraně
lopatky
klapou podpatky
místo snídaně
radši jen silnou kávu
než půjdem dál

pět let se touláme bok po boku
přesto se vždycky minem
a za dalších pět?
zůstanou rýhy na parketu
snad bude čas na lítost
vysoká cena
platí se za blízkost
poslední sloku
necháme vyznít do ztracena

Obrázek uživatele zirafice

Věštecká

Fandom: 
Drabble: 

Řekni koule křišťálová,
co budoucnost pro mě chová
za závojem přítomnosti.

Zkoumám kávy sedlinu,
zda mám čekat hostinu,
či se roky příští postím.

Naslouchám vnitřnímu hlasu,
zatím, co se vlny času,
o útesy dneška tříští.

Hledám v kartách, runy házím,
odpovědi nenacházím,
co mi nesou roky příští.

Možná je to celé tím,
že o ni vlastně nestojím,
že mám obyčejný strach.

Že mě neskutečně leká,
možnost že to co mě čeká,
utápí se v temnotách.

Radši karty tiše skládám,
už budoucnost nevykládám,
dělám co se mi zalíbí.

Prostě žiji přítomností
a naději v duši hostím,
že se to nějak vytříbí.

Stránky

-A A +A