Poezie

Všechno bylo řečeno
jen ještě ne všemi
každý už má sbaleno
prózou či veršemi

Rozložené klávesy
a spolknutá slova
zakrytí jsme nebesy
než v příštím roce znova...

Snad při přízni osudu
(když nepohlédnem do sudu
dna.) Zpříma.
Kde houba z houby dřímá.

A kdo je bez VÍNA!
ať první hodí žejdlíkem
že snáz se rozpomíná
...kdo nespitým je viníkem

že v dubnu duben končí.
Byť to nikdo nečekal
nebo čekal opodál
s vidlema a s loučí

(jak při správném loučení
co ve vězení vězí
nevdává se, nežení
přestože je březí
jako stádo jalovic
v polovic se tříště

A POKRAČUJE PŘÍŠTĚ...

Kdybych si neprošlapala svoji cestu až sem
Kdo ví, jestli bych tady stála 
Jizvy na mém těle jsou toho důkazem

Jizvy, které ani ten nejhrubší kartáč neumí smýt
Hořký je pláč bolavé duše 
Někdy je hrozně moc těžké jen dýchat a žít

Je těžké vzdorovat, když dochází síla
Bojovat s temnotou ve vlastním srdci
Přesvědčit hlavu, aby ještě žila

Kroky mě vedly a tak jsem teď tady
Ale co kdyby ne? 
Zachytily by snad jiné ruce mé pády? 

Každý den je malý dárek, to už vím
Ale někdy je to pro mě taky boj
Toho už se možná nikdy nezbavím

Kráčím suchými koryty řek
Neděsí mě silný proud
Není tu prostor pro nářek
Dlouho jsou jako troud

Děsivá zelená záře
Osuší slzu z tvé tváře

Černé jsou mrtvoly stromů
Z větví jim stoupá dým
Jako se navrátit domů
K těm všem mým zabitým

Hrozivá zelená záře
Doruda sežehne tváře

Kde koráli kvetli barvami
Zírá jen bílá poušť 
Zapadlo slunce a jsme sami
Zármutku, houšť, jen houšť

Strašlivá zelená záře
Až na kost spálí tvé tváře

Hledám jen kousek zázemí
Ach, ta nejistota
Slunce zapadlo nad zemí
Co už je bez života

Slunce zapadlo nad námi 
V bezhvězdné noci jsme sami

Dlouho po sobě sličný jinoch a spanilá panna toužili a dlouho předlouho hledali místo, kde by spolu mohli být sami. Kde se konečně budou moct oddat své lásce a vášni.

Nakonec nalezli úkryt v jasmínových keřích pod datlovou palmou, jež shovívavě skýtala stín mladým milencům.

Ušlechtilý hoch se dlouze zahleděl do hlubokých tůní očí krasavice. Dlouhé a hluboké byly i jejich polibky. Hebká tráva jim zchystala lůžko.

Granátová jablka se vyloupla z hedvábí, v úkrytu dvou alabastrových skal vykvetl nejvzácnější z korálů. Stvol vypučel.

Vtom z křoví vyskočila gazela. Vyplašení milenci se s křikem a neuspořádanými svršky i spodky rozutekli.