Dobrodružství ještě nekončí

„Můžem jít už domů?“
„Ale jistě, Žuchlíčku. Kdo ví kudy se máme vydat? Esme, Magráto?“
„Teď by se nám hodila ta vaše fanynka, Bábi,“ jen napůl v žertu pronesla Magráta.
„Já, na rozdíl od vás dvou, jsem si cestu poznačila,“ pronesla ledově Bábi a ukázala směr.
„Už tam budem?“ zeptal se po chvíli chůze lesem Žuchlík.
„Ještě ne,“ odpověděla Bábi.
„A teď?“
„Ještě ne.“
„Bolí mě nožičky, už tam budem?“
„Tady kolem pařezu k támhletomu suku a poté k sojčímu hnízdu.“
„Jsi si jistá?“
„A už tam budem?“
„Děti mají být vidět, ne slyšet. Támhle k tomu shluku oranžových květů.“