Je to dost niterný, ale muselo to ven. Pardon. :)
Kdysi si slibovala, že v ní pragmatismus nikdy nepřebije snílkovství. Že se vždycky dokáže položit na louce a zakoukat na hvězdy a mraky, nadechnout se večerního vánku. Že zůstane dokonale sama sebou, věčná tulačka hor a strání.
S přibývajícími léty a povinnostmi se přivalila vlna všedních dnů a rutina zvalchovala sny a zatlačila je někam daleko dozadu, do nejzazšího kouta. Plíživě nastoupila únava, vyčerpání, rezignace.
Občas ho ještě zaslechne, ten hlas někde hluboko, hlas snílkovství po tátovi ubitý máminým pragmatismem.
A někdy, vzácně, si zase lehne a dívá se na hvězdy a ví, že se ho musí naučit zase vnímat.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dokud si člověk ještě
Faob
Dokud si člověk ještě rozpomíná, není tak zle... Únava, vyčerpání a rezignace jsou vlastně strašně špatní rádci!
On se vrátí, určitě. Když je
Esclarte
On se vrátí, určitě. Když je toho moc, děti k tomu, tak nezbývá než prostě jet naplno, ale určitě to nebylo udušeno, jen tak na chvilku utlumeno. Ostatně stoslovky jsou toho taky důkazem.
Někdy, občas, to znamená že
Aries
Někdy, občas, to znamená že ne vůbec, a to je dobře
Tohle je pro mě hodně
kytka
Tohle je pro mě hodně důležité téma.
Věřím, že únava často člověka varuje právě před vyčerpáním a tak chrání před totální rezignací. Jen je potřeba si včas uvědomit, že se baterky už dobily a je čas se ke snům vrátit!
Je mi to velmi povědomé. Ale
Terda
Je mi to velmi povědomé. Ale jednou děti vyrostou a pak budeme moci snít a toulat se s nimi. ;)
To se všechno vrátí! Krásné,
Rya
To se všechno vrátí! Krásné, byť unavené... :-)
Všechno zase jednou přijde.
Tora
Všechno zase jednou přijde. Roky, kdy jsou děti malé, jsou hrozně vyčerpávající. Ale ony vyrostou a to snílkovství nepřejde, opravdu ne.
Až mi dítě odroste, budu moc
Kleio
Až mi dítě odroste, budu moc snivej důchodce. ;)
To taky znám. Moc pěkně
Elluška
To taky znám. Moc pěkně vyjádřeno, co možná někdy trápí každého z nás. A teda nekorektně říkám, že každou z nás možná i víc. Ale ten hlas tam pořád je, nenechme ho zmlknout.
<3
Blanca
Pragmatismus a eurookna všedních dní jsou těžké břímě. Ale my se zpod něj určitě všechny zvládneme zase jednou vyhrabat. A hory a stráně na nás počkají, a pozvou nás zase zpátky k toulání.
Mockrát děkuju za všechny
strigga
Mockrát děkuju za všechny komentáře :-) ono se to jednou vrátí, taky tomu věřím, jen je to někdy trochu těžký a jednomu je z toho nanic. Ale bylo hrozně fajn uvědomit si, že takhle to nemusí být navěky, že se to dá vrátit. A tak si sem tam ukradnu chvilku a proběhnu se a kouknu na západ slunce, na hvězdy nebo na šumící listí, a zase je hej ❤️
Mně třeba už nic nebrání sát
Rya
Mně třeba už nic nebrání sát to všemi póry (a přestěhování prakticky na venkov je mi jako vyhrát hlavní výhru v loterii). Ale myslím, že užívat času pro sebe bez let zkušenosti, kdy člověk neměl žádný čas pro sebe, by prostě nebylo ono... ;)
Jsem si vzpomněla na noc pod
Keneu
Jsem si vzpomněla na noc pod hvězdami na Kratochvíli. A na Winter song. Snít je potřeba. Drž se.
Bolavé sebezpytování. Posílám
Owes
Bolavé sebezpytování. Posílám tvému hluboko zakopanému snílkovi sílu vyhrabat se z toho hrobu všední reality.