Málo povyku pro hodně

Fandom

Drabble

Ve vlaku doopravuje písemky, písmo je tudíž roztřesené, což nesou žáci s nelibostí.
---
„Ano mami, vždyť já ti rozumím.“ Nezmíní se, že už se o tom hádali stokrát.
---
„Kafe nestihnu, musím letět.“ Pomlčím že na vlak do Klatov. Ne kvůli lyžování.
---
„Promiňte, musel jsem narychlo do Kutné Hory, bylo to naléhavé, dnes tu zůstanu do večera.“ Ať se to už neopakuje? To Vám, šéfe, slíbit nemohu.
---
„O víkendech nemůžu, promiň, dojíždím do Alzheimercentra v Chebu.“

Příležitostná výpomoc u neziskovky? Uznalé pokývání. Jednou měsíčně docházíš do domova důchodců? Pochvala. Je-li však péče o bližního Tvým denním chlebem, málokdo o tom ví.

Závěrečná poznámka

Vždycky se cítím trochu zahanbena, když se jen náhodou dovídám, že člověk, kterého jsem myslela, že znám, dojíždí/dochází za prarodiči, rodiči, synem s postižením... Ty lidé o tom nemluví, nechlubí se, přitom to je často každodenní/každotýdenní činnost. A já o tom tolik let nevěděla.

Téma

DMD č. 23. pro 23. 4. 2022. Téma: Denní chléb