Nečekaně zrzavý noční host

„Často děsíte náhodné cizince při koupeli?“ Zeptal jsem se lišky, zatímco jsem si kartáčem drhl předloktí. „A proč liška?“

Zvíře hravě seskočilo z římsy kádě a na okamžik mi zmizelo ze zorného pole.

„Často ne. Jen když se jedná o veterány, kteří viděli na vlastní oči víc věcí než polovina tohohle smradlavého města dohromady. Mám lišky ráda, vždycky jsem chtěla být zrzka,“ zahihňala se Wejlanka a přes rameno mi podala korbel, přes jehož okraj přetékala pivní pěna.

Došlo mi, že je teď taky úplně nahá.

„Jak jste to poznal?“ Navázala, když jsem neodpověděl.

Místo odpovědi jsem se v kádi otočil.