Strážci (originální fandom)

„Často děsíte náhodné cizince při koupeli?“ Zeptal jsem se lišky, zatímco jsem si kartáčem drhl předloktí. „A proč liška?“

Zvíře hravě seskočilo z římsy kádě a na okamžik mi zmizelo ze zorného pole.

„Často ne. Jen když se jedná o veterány, kteří viděli na vlastní oči víc věcí než polovina tohohle smradlavého města dohromady. Mám lišky ráda, vždycky jsem chtěla být zrzka,“ zahihňala se Wejlanka a přes rameno mi podala korbel, přes jehož okraj přetékala pivní pěna.

Došlo mi, že je teď taky úplně nahá.

„Jak jste to poznal?“ Navázala, když jsem neodpověděl.

Místo odpovědi jsem se v kádi otočil.

Ohlédl jsem se. Zvuky pronásledovatelů za námi odezněly a nám teď už stačilo prudce uhnout a ztratit se hluboko v lese.

***
Sesedli jsme, všichni obezřetně sledujíc lvici, která se znaveně svalila na bok a bedlivě mě pozorovala.

„Vojvodkyně…,“ začal jsem pomalu, načež lvice jemně pokývla, „jak… Jak se dostanete zpět?“

Lvice se zvedla a popoběhla k vaku s věcmi, který Černílek prve hodil na zem. Čumákem strčila do vaku a zvedla oči k mladíkovi.

„Myslím, že vojvodkyně Nina chce, abys ji doprovodil a vzal jí s sebou něco na sebe,“ vysvětlil jsem Černílkovi. Ten okamžitě zrudnul.

„Jistě, vojvodkyně,“ vykoktal strnule.