Nesoutěžní.
Poněvadž jsem z toho pořád emočně totálně vykolejená. Asi si budu muset jít upéct pomerančový dort. Mnoho pocítečků ve mně. Tak ať si pocítěníčka užijete taky ;')
Pozor, spoiler pro závěr série!
Uchoťuk, protože podle mě tuhle píseň vybrali k těm scénám dokonale.
Tu noc se v něm něco zlomilo.
Stačilo.
Naposledy mezi prsty promnul rudý šátek. A pak nechal vítr, aby mu ho vyrval z ruky a odnesl ke všem čertům. Přes palubu, do moře.
Zbavil se toho kluka. Vyházel knihy, nábytek, serepetičky, skoro vše, co mu mohlo Steda připomínat. A doufal, že se spolu s tím vším vyhodí i city, které ho zevnitř trhaly na kusy.
Ale nestalo se. Schovával to pod koženým oblečením, krutým chováním, černou barvou na obličeji. Maskou Krakena.
A když se nikdo nedíval, tutéž barvu mu smývaly proudy slz.
Byl sám, v temnotě.
Maják z obrazu nesvítil.
Moc díky vám všem za letošní DMD, bylo to náročné (snad ještě víc než jindy), ale tuhle jízdu si prostě člověk nechce nechat ujít. Díky. <3
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak nějak jsem myslela, že už
Keneu
Tak nějak jsem myslela, že už nebudu mít reakci, jakmile uslyším prvních pár tónů Avalanche. Hezky zachyceno, nesvítící maják mě zasáhl... no vlevo, kde to nevadí, to nebylo.