DMD č. 30. pro 30. 4. 2022. Téma: A šmitec

První nádech byl čiré blaho.
Marie zvedla oči k nebi a utrousila poděkování ve Starém jazyce. Chvíli tiše ležela a objímala bójku. Do pasu se jí zařezávalo lanko váčku s ústřicemi, ale nedovedla teď na něj myslet. Dosud duchem byla tam dole. Pod hladinou bylo jediné místo, kde neslyšela vzpomínky. Už teď chtěla zpátky.
Voda jí prudce cákla do obličeje. Zamrkala a postřehla blížící se loďku. Na ní plula korpulentní stařenka a bezostyšně na Marii šplouchala pádlem.
"Ty ses snad dočista pomátla. Mazej z vody."
"Paní Nito, já..."
"Potápět se sama? Copak jsem tě nic nenaučila? A šmitec! Plav domů!"

„Konec! Šlus! Finito!“ zuřil rudovousý kapitán přidržující se ve vlnách plovoucího kusu stěžně. „Už toho mám dost! Najdu si jinou práci!“
„Kapitán má plavdu,“ souhlasil Numiďan na troskách svého pozorovacího koše. „Takhle bysme akolát zklachovali.“
„Experientia docet*,“ přisvědčil Jednonohý.
*****
„Je to sice fuška,“ otřel si kapitán pot z čela, když na zem postavil konev plnou vody, „ale živobytí to je a aspoň nepřijdeme k úrazu.“
„Sine labore non erit panis in ore**,“ povzdechl si Jednonohý plející záhon salátu.
Když v tom se ozval Numiďan z koruny jabloně, kterou prořezával: „Ga- ga- ga-!“
Jednonohý zakroutil hlavou: „Vanitas vanitatum et omnia vanitas***.“

„Cedricu, dohlédni na Fletchera, zase si vytáhl kanylu.“
„Proč ho nepohlídají sestry?“
„Protože pracují, zatímco ty se škrábeš na zadku.“
„Mám pauzu.“
„Ne. Pauzu budeš mít, až řeknu. Teď padej na dvojku. Lockhart si ho za chvíli převezme… Katie, poslala pediatrie někoho k malému Tomovi?“
„Ne.“
„Tak zavolejte Lupinovi, ať se sem laskavě obtěžuje osobně!“
„Lupin tu dneska není. Má vlka.“
„Bezva. Deniso, ARO mělo poslat posily. Kde jsou?“
„Nevím.“
„Kde je Harry?“
„Na ošetřovačce.“
„Krucinál pracuje tady vůbec někdo?“
„Edward.“
Komín karet v náručí. Mokrá podlaha. Křupnutí loketní kosti zaznělo zřetelně.
„Tak to je konec,“ vzdychl primář traumatologie Krum.

Karin Grayovou chytili v Cornwallu.
Na její výslech padlo okolo šesti litrů kávy a mísa donutů.
Harry hrál zlého policajta bystrozora a Draco... ještě zlejšího.
Výkony, které při výslechu podali, byly naprosto strhující.
Karin Grayová byla po svém přiznání eskortována do cely a oba bystrozoři osaměli.

Stáli proti sobě, stále ještě plni adrenalinu, a hleděli si do očí.
"Nedokončíme tu večeři?" zeptal se Harry.
"Nebo můžeme jít třeba ke mně a večeři nechat na později." Dracův úsměv byl zcela jednoznačný.
Harry místo odpovědi překonal malou mezeru mezi nimi a potom už nebylo vůbec jisté, jestli se dokáží ještě někam přemístit.

„Jedna rodina je z Obanu, jsou šokovaní, samozřejmě. Druhou se mi ještě nepodařilo dohledat. Zdá se, že je nikdo nezná.“
Rezka seznamovala své kolegy se svým odpolednem.
„Místní klepny tvrdí, že jedna byla právě z Obanu a občas se tu objevovala její rodina a druhá snad ze Skye. Asi sirotek, nikdo za ní nejezdil,“ Liška taky nezahálela.
„Ověříme to,“ navrhl Jestřáb.
„Hele lidi, snažili jste se, ale nemáte zkušenosti, ani prostředky. Stopa vychladla. Můžete to vzdát.“
Profesionální konzultant chtěl už jít domů.
„To teda ne,“ zamračila se Rezka.
Tenhle případ vyřeší, i kdyby to mělo trvat až do příštího dubna.

Doupětem otřásá diskuze.
„V žádném případě,“ hřmí paní Weasleyová.
Pan Weasley udržuje novinovou hradbu.
Errol potácející se po stole shodí šálek kávy. Pan Weasley stoicky mávne hůlkou a pokračuje ve čtení, zatímco se hrnek sám opravuje.
„Ale mami, my se musíme učit,“ zazní dvojitě.
Zpoza novin se ozve uchechtnutí.
„Ty taky tetičku Muriel nemusíš,“ podotkne Ginny nevinně.
„Ovšemže je rodina důležitá, ale,“ Percy vydechne trochu škrobenosti, „mami, to se nedá!“
Noviny rozhodně zašustí.
„Na rodinné setkání samozřejmě pojedeme všichni. Bude to prima výlet! A...“
Ztichlý klan nejistě zírá na smyčec přistávající na stole.
„Starý mudlovský zvyk,“ usměje se pan Weasley.

Zpočátku by se zřejmě shodli s Izzym. Tohle není pirátská posádka, ale banda nýmandů, neumětelů a nul. Ještě že musejí mlčet.
Přátelství s empatickým a vstřícným Oluwandem jim zvolna otevírá oči. Olu na každém dokáže najít něco dobrého. Vyžaduje větší úsilí a talent být neúprosný stroj na zabíjení, upéct dort ze čtyřiceti pomerančů nebo měnit hlasy při čtení?
Když se provalí jejich tajemství, mají vztek. Zároveň jsou překvapení, jak snadno je posádka přijala. Přesto odejdou. Musejí.
A musejí se vrátit.
A jestli jim kapitán Mýval hezky rychle nevrátí Oluwandeho i celou posádku, seznámí se důvěrně s jejich dýkami a šmitec.

Mohutný zážeh roztřásl celou raketou. O zlomek sekundy později se za ohlušujícího burácení raketa odlepila od země a v oblaku prachu a kouře zamířila ke hvězdám.
Skupina vědců a techniků v řídícím centru se plácala po ramenou. Podařil se start první orbitální rakety s lidskou posádkou, veliký milník pro lidstvo.
Vtom doposud blankytné nebe potemnělo do půlnoční černi. Potom se na něm objevil jedovatě zelený nápis.
“Gratulujeme k dosažení vesmírného věku.
Nyní dojde k ukončení demo verze hry.
Pro pokračování prosím zakupte plnou verzi.”
Nápis zhasl a vzápětí se rozsvítil další.
“GAME OVER”
I ten zablikal a pak zhaslo vše.

Tak už zase duben končí
vždy mi přijde, že se ani nerozloučí
prostě zmizí s půlnocí
sedím tady do noci
přemýšlím jak já se rozloučit mám
celý den nad tím rozjímám
jen co odbije zvon a ohně zahoří
do hlubin roku měsíc se ponoří
utne mi nit psací
teplo už se vrací
já mám déšť a vítr radši
tento ročník byl můj slabší
avšak nezoufám
svoje ego pofoukám
nikdy nevíš, co se stane
nic tu totiž není dané
i když nejsem optimista
a těžko se hýbu z místa
připouštím, že někdy může
i na hřbitově vyrůst růže
tak zatím pa