Our Flag Means Death

Stede Bonnet potřeboval obejmout. Postupně zavrhnul tyto možnosti:
svoje děti („To je trapný!!!“),
free hugs (dva měsíce do Pride),
Lucius („Vážně potřebuješ terapii.“),
zaplatit si za sexuální služby (po telefonu ze sebe nevypravil ani slovo).
A masáž?

***

Když vešel, okamžitě ho upoutala absence masážního lehátka. Tedy napřed si všimnul toho vybavení, které přítomno bylo. A aby byl zcela upřímný, především spatřil maséra.
„Oh...“

***

Po překonání šoku, prolomení ledů a vysvětlení, že Ed si ho omylem zapsal do toho druhého diáře, se Stede, zvídavý do morku kostí, nechal ovinout provazy a obejmout Edem a poslouchal, jak blízko má bondáž k masírování.

Jednorožec a jeho úžasný pestrobarevný plášť byl velmi pravděpodobně ten nejlepší muzikál celého 18. století v Karibiku.
Oplakaný a zmrtvýchvstalý Izzy svým zpěvem uhranul všechny. Edward nepřestával máčet Stedeovo rameno svými slzami, kdykoliv se na něj podíval.

Později našel Frenchie Izzyho opřeného o zábradlí a hledícího do tmy.
Po návratu ho spolu s ostatními nadšeně objal, ale najednou se cítil nejistě. Jejich vzájemné sblížení bylo ještě tak křehké a nové, když si Izzyho vzala smrt.
Izzy zaslechl jeho kroky a otočil se.
"Umřel jsem, vrátil jsem se, zbytek je minulost. Pojď už kurva ke mně, čeká nás spousta nových písní."

Je krásný den. Slunce svítí, moře se vlní. Na vlnách pluje loď. Loď má na přídi jednorožce.
Na stěžni vlají vlajky. Na vlajkách jsou lebky a kočka. Loď je pirátská.
Piráti se smějí. Jeden pirát hází noži. Další pirát hraje na loutnu. Kormidelníkovi sedí na hlavě racek. Pirát kuchař střílí z děla. Dělá ohňostroj. Blonďatý pirát jí pomeranč. Bojí se o zuby.
Pirát bez vlasů a pirát písař se na sebe usmívají.
Vedle kapitána stojí druhý kapitán. Kapitán a kapitán se drží za ruce. Mají se rádi.
Pirát s dřevěnou nohou se usmívá ze všech nejvíc. Posádka je jeho rodina.

Připomínat Černovousovi dobu, kdy ho Stede opustil, se rovnalo téměř sebevražedné misi.
Ne vždy se to projevovalo přímou agresí. Spíš se najednou začaly dít podivné nehody. Samozřejmě tomu, kdo si dovolil mít ty impertinentní řeči.
Frenchie se třeba jednoho rána probudil s kočkou vrnící mu u ucha. S nelidským řevem se v okamžiku vyškrábal na palubu.
Lucius našel všechny tužky s rozlámanými stuhami. A ve skicáku nelichotivé karikaturky jeho a Peta.
Wee Johnovi někdo vyplácal všechna malovátka a na zrcadlo jimi napsal „Smrdíš!“
Plíživá šikana si nebrala servítky. A nikdo nikdy nic neviděl.
Ne, tuhle událost nebylo dobré Edovi oživovat.

STEDE: "Hlasujme tedy! Lucie, jaké jsou možnosti?"
LUCIUS: "Možnost první, příběh plný lásky, míru a sexy mužů s dlouhými vlasy."
PETE: "Námitka! Ne každý tu má hebké dlouhé vlasy!"
LUCIUS: "Zaznamenáno, brouku. Návrh druhý: Smečka toulavých koček si navzájem vypráví své dojemné příběhy."
WEE JOHN: "Žádné kočky, jestli chceme, aby k tomu Frenchie složil hudbu."
ED: "A co něco náboženského? Prý to teď letí."

FRENCHIE: (zamyšleně hledí na moře. Najednou vytřeští oči a chytne se za srdce.) "Jako třeba zmrtvýchvstání?"

IZZY: (v malém člunu, který právě doplul k Pomstě) "Vy kreténi ztratíte lodní kotvu a místo hledání tady nacvičujete muzikál?!"

„Pane Bonnete, jste si vědom, že podle domovního řádu musí být všichni domácí mazlíčci nahlášeni?“
„Samozřejmě, paní Croneová, ale já přece žádné zvíře nemám...“
„Opravdu? Z vašeho bytu bývají slyšet vskutku podivné zvuky. Tak buďte hodný chlapec a nelžete.
***
„Izzy, já respektuju, že nechceš chodit do klubu, ale tady ve výcviku pokračovat nemůžeme. Co kdybychom ještě jednou probrali tu variantu, že si koupíme dům? Nebo ti mám připnout vodítko a jít tě paní Croneové nahlásit?“
„Dobře,“ zavrčí Izzy. „Ale jestli vybereš místo normálního domu luxusní sídlo, zakousnu tě.“
„Výborně. Ták je hodný,“ uculí se Stede a podrbe Izzyho ve vlasech.

S polorozpadlými, dlouho neobydlenými domy je ta potíž, že ve skutečnosti vůbec neobydlené nejsou.
V bývalé koupelně viselo z trámů standardně tak šest sedm netopýrů, na terase se vyhřívaly ještěrky a myši se ani nedaly spočítat.
Stede se jednoho památného rána probudil s obrovským krabem trůnícím na hrudi.
Edward ho pojmenoval Bill.

Ed se přihnal s vyděšeným výkřikem a jedním plavným skokem přistál ve Stedeově náručí.

"Stede, pomoc! Je v kuchyni! Zabij ho! Zabij ho!" vřeštěl.

Stede se láskyplně usmál, odložil Eda na provizorní matraci a v kuchyni vyhodil z okna miniaturního pavoučka, stejně, jako už několik stovek před ním.

Lokál pochybné kvality osvětlovalo jen pár dohasínajících svic.
Na dně korbelu zbývaly poslední kapky patoku, o kterém by řekl, že chutná jako kočičí chcanky, ale nerad pálil do vlastních řad.
A nikde jinde se nedomlouvaly kšefty tak dobře jako tady.

Sledoval, jak vstoupila impozantně vyhlížející tmavá dáma.
Barmanka Doris ji okamžitě sevřela v objetí a do ruky jí vtiskla tmavou láhev bez štítku.

"Proč U otráveného jablka? " tázala se návštěvnice.
"Měli jsme tu nepěknou aféru, se zlou královnou a jedem v jablku," odpověděla Doris.
Španělka Jackie mlaskla ústy a pozvedla láhev. "Měla se držet klasiky, v chlastu je to osvědčené."

Ležím tu mezi dunami
Tím suchem pružnost klesá mi
Radši bych písku sbohem dal
Tvé vlasy pevně objímal

Pouliční muzikanti bývali pro Izzyho jen takový šum na okraji. Tohle místo obvykle míjel rychlostí téměř nadzvukovou a ještě možná řval do telefonu na dodavatele.

Dneska měl čas. Zastavil se a zaposlouchal do bláznivého textu o gumičce, která neplane ani tak saharským žárem jako spíš touhou po tom, svírat vlasy milovaného člověka.

To Izzy docela chápal. Ale Edwardovými vlasy se už probíraly úplně jiné ruce.

„Hej, pane, víte, že by vám slušel culík?“

Možná ty vlasy nechá ještě růst. A sebe taky.