Ohlédl jsem se. Zvuky pronásledovatelů za námi odezněly a nám teď už stačilo prudce uhnout a ztratit se hluboko v lese.
***
Sesedli jsme, všichni obezřetně sledujíc lvici, která se znaveně svalila na bok a bedlivě mě pozorovala.
„Vojvodkyně…,“ začal jsem pomalu, načež lvice jemně pokývla, „jak… Jak se dostanete zpět?“
Lvice se zvedla a popoběhla k vaku s věcmi, který Černílek prve hodil na zem. Čumákem strčila do vaku a zvedla oči k mladíkovi.
„Myslím, že vojvodkyně Nina chce, abys ji doprovodil a vzal jí s sebou něco na sebe,“ vysvětlil jsem Černílkovi. Ten okamžitě zrudnul.
„Jistě, vojvodkyně,“ vykoktal strnule.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit