„Co to děláte?" ozval se z kouta nějaký hlas, a zpo¬za jednoho křesla vylezl Neville; v ruce pevně svíral svého žabáka Trevora, který jako by v tu chvíli zno¬vu zkoušel dostat se na svobodu.
„Nic, Neville, vůbec nic," ujistil ho Harry a spěšně schoval plášť za zády.
Neville si zkoumavě prohlížel jejich provinilé obli¬čeje.
„Vy už zas jdete ven," řekl.
„Ne, ne," popřela Hermiona. „Nejdeme nikam. A proč ty ještě nejsi v posteli, Neville?"
Harry se podíval na stojací hodiny u dveří. Nemohli už ztrácet čas; Snape v tu chvíli už možná hrál Chloupkovi, aby ho uspal.
„Nesmíte jít ven," namítl Neville, „nebo vás zase chytnou, a Nebelvír na tom bude ještě hůř."
„Ty nechápeš," řekl Harry, „jak je to důležité." Neville si však očividně dodával odvahu, aby udě¬lal něco zoufalého.
„Já vám to nedovolím," řekl a spěšně se postavil před tajný vchod v podobizně, „i kdybych - i kdybych se s vámi měl poprat!"
„Neville!" vybuchl Ron. „Jdi od toho vchodu a ne¬chovej se jako hlupák -"
„Neříkej mi hlupák!" ohradil se Neville. „Myslím, že už byste žádná pravidla školního řádu porušovat ne¬měli! A byli jste to vy, kdo mi řekl, že se mám každé¬mu postavit!"
„To ano, ale ne nám," řekl Ron podrážděně. „Ne¬ville, ty vůbec nevíš, co děláš."
Pokročil k němu a Neville upustil žabáka Trevora, který jedním skokem zmizel do tmy.
„Tak pojď a zkus mě uhodit!" řekl Neville a zdvihl pěsti. „Čekám na tebe!"
Harry se obrátil k Hermioně. ,.Udělej něco," vyzval ji zoufale. Hermiona pokročila vpřed.
„Neville," řekla. „Mrzí mě to, opravdu mě to mrzí." A zdvihla hůlku.
„Petrificus Totalus!"vykřikla a namířila jí na Nevilla.
Tomu rázem sklesly paže k bokům a nohy se mu srazily k sobě. Celé tělo mu ztopornělo; okamžik se ještě potácel a potom padl na tvář, ztuhlý jako kus dřeva.
Hermiona se k němu vrhla a převrátila ho. Neville měl pevně sevřená ústa, takže nebyl s to pronést ani slovo. Dokázal hýbat jen očima a s hrůzou je pozoroval.
„Co jsi mu to udělala?" zeptal se Harry šeptem. „Říká se tomu Úplné spoutání," vysvětlila Hermiona nešťastně. „Neville, mě to opravdu moc mrzí."
Harry Potter a kámen mudrců, čtrnáctá kap.
Sotva se Zlaté Trio protáhlo tajným otvorem, doskákal jsem k Nevillovi, ztuhlému Hermioniným kouzlem. Kéž bych mu mohl dát najevo, jak si cením odvahy, s kterou se postavil Potterovi a spol. Jak se dokázal povznést nad nedostatek sebedůvěry. Vždyť v něj nikdo, včetně něho samého, nevěřil. Kdo by však o sobě nepochyboval pod tíhou nároků Longbottomovy rodiny, ve stínu tragédie rodičů? To by vysálo kuráž z každého.
Jaký to byl rozdíl proti mému mládí, plnému svobody a radosti, kdy se každý snažil splnit, co mi na očích vidí.
Jediné, co jsem teď mohl udělat, hlasitým kuňkáním přivolat pomoc.
„KUŇK!“ „KUŇK!“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Neville měl odvahy fakt
Remi
Neville měl odvahy fakt ohromující množství, s přihlédnutím ke všem okolnostem. A aspoň že Trevor ho chápe. :)
Kuňk!
Killman
Kuňk!