Zákeřnost tohoto světa

Zííív!
Nudím se.
Hele, co to je? Bliká to. A už je to pryč.
Teploučko, měkoučko, příjemňoučko. Ale ta NUDA!
„Brrrrm.“
Nic se neděje, ani to blikací se nevrátilo.
„Ééééé…“
Zase nic.
„Éééééééé…“
Přišla, směje se, nevím čemu, na nudě nic k smíchu není, teď pro změnu zase infantilně šišlá.
Počkat! Co to má v ruce? Je to k jídlu? Prý ne.
Jééé, co je tohle? Kde se to tady vzalo? Skoro to není vidět, je to malé a průhledné. A duhové. Krásně se to leskne. Chci to!
Kde to je?
Mimino natáhlo ručičku, dotklo se bubliny a bublina praskla.