Budu někdo?!

Přemýšlím nad životem. Vybavuje se mi rozhovor, který jsem vedl s výchovnou poradkyní v pasťáku: „Viktore, jsi šikovný chlapec (bla, bla), ale ujíždíš špatným směrem (a co jako?). Za chvíli budeš dospělý a budeš se muset postavit na vlastní nohy (hmm). Kde se vidíš za 5 let?“
Odpověděl jsem něco ve stylu, že budu někdo, že se o mě bude hodně mluvit.
A taky, že jo.
Koukám s úsměvem na výstřižek novinového článku:
„….v domově pro mladistvé řádil šílenec. Chlapec, který byl sám ještě nedávno uživatelem služby, surově zavraždil osm lidí. Mezi mrtvými byly nejen vychovatelé ale i samotné děti.“