Do neznáma

Henry ji chytil za ruku, když ujížděli osamělou silnicí směrem k severu. Žlutá dělící čára staré asfaltky už byla skoro vybledlá.
Krajina se míhala za okny jejich vozidla a přibližovala je k jejich cíli. Grace cítila, jak ji opouští napětí. Drobeček se v břiše stále něžně pohyboval.
„Najdeme cestu?“ zeptal se jí Henry.
„Edith Miltonová mi řekla, že poznávací znamení jsou dva ostré vrcholy skal těsně u sebe, pak už to není daleko. A jiná silnice tam nevede.“
Nevěděli toho moc. Ale byli si jistí, že ať už je čeká cokoliv, bude to lepší než to, co nechávají za sebou.