V Aldormě lidé věří, že zemřelí odcházejí na nebe, kde se z nich stávají hvězdy.
Umírání
V královské kapli vždy hořely svíce, kněží je nesměli nikdy nechat zhasnout. Po válce jich tam král Simeon osobně zapálil pět a průběhem let přidával další.
Dnes se nemocný král dobelhal do své kaple, podpírán královnou. Po městě se šeptalo, že umírá.
„Hoří,“ usmál se s úlevou.
„Proč na nich tak trváš?“ řekla.
„Doufám, že díky nim mě najdou, když se dívají z hvězdného nebe. Občas jim vyprávím, co se děje, aby věděli, že jsem jejich dary nepromrhal.“
Roztřeseně se nadechl a všech dvanáct svící postupně sfouknul.
„Teď už jim to řeknu osobně.“
Druhý den se Tristem rozezněly smuteční zvony.
Pro znalé fandomu, svíce byly za:
Simeonova otce a matku, bratra Villafrana, Samuela Antarese a Barbora (prvních pět po válce), dál přidával za sestru Rosalii (tu zapálil ve chvíli, kdy byla ještě naživu, ale bylo vidět, že její duše už ji opustila), a v blíže neurčeném pořadí za Colina a Camillu Gorlanovy, Ryka a Irenu Nimanovy, Ambru Gorlanovou (která ho bohužel na hvězdné nebe předešla), a za Marysu (která mu napsala několik dopisů na rozloučenou, které její přítel rozeslal po její smrti - jeden z nich byl i pro Simeona).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To se mi líbí, velmi
Aries
To se mi líbí, velmi symbolické. A je dobře, že král odkaz předků nepromrhal
Nádherný nápad, krásně
Tora
Nádherný nápad, krásně napsané.