Aldorma

Ryko se s trhnutím probudil, čímž si vysloužil bodnutí bolesti v koleni. Irena vedle něj rozespale zabručela něco, co se dalo vykládat jako urážka, a přetáhla si peřinu přes hlavu.
Ryko si promnul obličej a zhluboka se nadechl. Noční můra o světě, kde na rozbahněném dvorku uprostřed války nenašel Irenu, kde stále bojoval na bitvením poli, kterým byl tristský dvůr, ho zasáhla, víc, než by čekal.
Tak, a končím s medovinou před spaním, pomyslel si. Mám po ní moc divoké sny. A to je konečná! dodal v duchu trucovitě, než si znovu lehnul, jednou rukou objal Irenu a zavřel oči.

I když úvodní ples zakalil pokus o královraždu, zbytek návštěvy proběhl v poklidu a přišel den loučení. Ryko krátce promluvil s Leandrem a pak přistoupil k Ireně.
„Víš,“ řekla, „obchodní vztahy mezi Tristenolem a Sharmou jsou pořád ve vývinu, tak je budeme muset podporovat. Leandros právě zve Simeona na návštěvu. Přijedeš taky?“
Ryko jí políbil ruku, něžně, zlehka, naposledy. „Uvidíme, jestli to bude třeba. Ale jestli ne… s mojí nohou se mi špatně cestuje, tak se asi spíš budu šetřit.“
Uklonil se jí a vydal se k Maryse, která čekala opodál.
„Tak pojď,“ vzal vyzvědačku kolem ramen. „Čeká nás práce.“

Vrah se nestihl otočit. Úzká čepel se mu zabodla do zad tak prudce, že špička protrhla tuniku na jeho prsou. Stihl jen heknout, jak mu rána vyrazila vzduch z plic, než mu oči pohasly a zhroutil se na zem.
„Děkuji,“ vysekl drobnou úklonu.
Irena neřekla ani slovo, sklonila se a otřela dýku mrtvole o kalhoty.
Ryko se pomalu spustil na kolena. Usykával u toho bolestí, ale to ho nezastavilo. Začal Theosanovi prohledávat kapsy.
„Co děláš?“ podivila se.
„Hledám důkazy. On a jeho společník se tu neobjevili jen tak. Potřebujeme se dostat k pramenům tohohle spiknutí, jinak nikdy nebudeme mít pokoj.“

Muž ho vzal za rameno a naznačil mu, že má couvat. Ryko poslechl, koneckonců stačil jeden chybný pohyb a měl by ocel v ledvině.
„Takže Marysa lhala?“ utrousil koutkem úst. „Nikdy vám nešlo o Simeona?“
„Nelhala, jen neodhalila celou pravdu,“ odpověděl únosce se silným theoským přízvukem.
Protože Ryko byl při návratu do sálu pozadu za ostatními, teď k němu stáli zády a nikdo si nevšiml, že ho někdo odvádí pryč. Brzy se dostali do chodby, z dohledu sálu. Tam ho Theosan otočil a strkal před sebou.
„Co se bude dít teď?“
Do zad ho znovu rýpla špička nože. „Co myslíš?“

Ryko odvedl Irenu a Leandra do přilehlého salonku, ze kterého vyhodil mladou dvojici zrovna ve chvíli, kdy strážný začal komorné vyhrnovat sukni. Pak sharmským stručně vysvětlil, jak se věci mají.
„Theoský špeh? Jak to víš?“ zamračila se Irena.
„Já jsem mu to řekla.“
Nevěděl, odkud se Marysa vynořila, ale nehnul ani brvou.
„A kdo jste vy?“
„Někdo, kdo se živí tajemstvím,“ odvětil Ryko.
„Nemíval jsi na to Samuela Antarese?“
„Ten by mi teď sice mohl prozradit to největší tajemství ze všech, ale bohužel nemá jak. Marysa převzala jeho práci, a ještě mě nikdy nezklamala. Takže co uděláme s tím špehem?“

Když Irena vzala Leandra za ruku, ten Ryko Niman, o kterém Irena tvrdila, že ho stále vidí, se vzňal plamenem. Po všem, co obětoval, byl Simeon znovu v nebezpečí, a on tu kouká po ženských?
Irena se před ním proměnila ze ztracené lásky v další figurku na šachovnici, a právě teď potřeboval udělat další tah.
Vykročil k nim a nechal si záležet, aby jeho hůl hlasitě ťukala po dlaždicích. Zvuk, ze kterého celému Tristu běhal mráz po zádech.
Z popela regenta Ryka znovu povstal markýz Niman.
„Jestli už jste skončili s cukrováním, potřeboval bych s vámi probrat obvinění ze zrady.“

Ryko našel očima mladou královnu, která právě tančila s králem.
„Aleera ale nemá ambice vládnout,“ hlesl. „A rozhodně je ráda, že se dostala pryč od své rodiny.“
„Já taky netvrdím, že je v tom zapletená,“ odpověděla Marysa. „Ale pamatuješ, jak vypadala, když sem přijela, rozklepaný uzlíček nervů. Kdyby přišla o Simeona a objevil se tu některý z jejích bratrů, myslíš, že by se mu postavila na odpor.“
Ryko sevřel hůl. „Musíme si promluvit s Leandrem. Musíme zjistit, kdo je ten špeh.“
Marysa o krok ucouvla. „Politika je tvoje práce.“
„Ty mě v tom necháš?“
„To si piš. Mám svojí práci.“

Chvíli se s Irenou mlčky dívali do tmy. Její poslední věta v něm probudila zrníčko naděje a tak se odvážil vzít ji za ruku.
„Zítra si na ples vezmi zelené šaty. Ta barva ti sluší.“
Irena se mu vytrhla.
„Chci, aby mezi námi něco bylo naprosto jasné, Ryko. To, co se stalo a nestalo, a to, co se mohlo stát, je všechno deset let v minulosti. Jsem vdaná a svého muže mám ráda. Od tebe nechci nic, ze všeho nejméně radu, jak se mám oblékat.“
Zavrávoral, jako by ho udeřila. Pak se otočil a odkulhal pryč. Její tiché počkej přeslechl.