Na jaře vždycky vcházela dovnitř s větvičkami kočiček v náručí. Trhala je na staré jívě u potoka a přinášela do domu. Jako kdyby se s jejím příchodem místnost rozsvítila.
Pak navždy odešla. Pohřbili ji na místním hřbitově a se smutkem v srdci se s ní rozloučili.
V domě od té doby vládlo šero. Nebylo nikoho, kdo by nosil na jaře větve jívy a vnášel tak do domu jarní svěžest.
Na nějaký čas dům opustili. Když se příští jaro vrátili, stalo se něco nečekaného. Jakmile otevřeli dveře, místnost zářila zvláštním světlem a na stole stála váza plná čerstvých proutků s kočičkami.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je moc hezké
Tora
to je moc hezké
Tak se publikum děsilo, co s
Aries
Tak se publikum děsilo, co s těmi rozřezanými kočičkami uděláš, a ona je to nakonec taková něžná duchařina
No přesně :))
Elluška
No přesně :))
Moc krásná duchařina... Kéž by se mi moje babička takhle nějak ozvala.
Jé, žádné vraždění koček nebo
Esclarte
Jé, žádné vraždění koček nebo dokonce něco ještě horšího, je to takové jímavé, až něžné, jako ty kočičky. To se mi opravdu moc líbí.
Všem díky
tif.eret
za komentáře :-)
Vraždění koček fakt ne :-)