Poklad na Věžce

„Tady to musí být, tahle kniha to říká. Plamínek, který svítí, ale nepálí, označuje místo ukrytého pokladu,“ citoval Půta. „Jíro, tady začneme kopat. Ale přes plamínek hodíme růženec,“ dodal ještě.

„Kde by se tady vzal poklad,“ opáčil Jíra. „Místní páni byli chudí jak kostelní myš.“

„Nežvaň a kopej,“ přerušil ho Půta. „Chceme poklad? Chceme.“

Po hodině usilovné práce narazili oba sedláci na starý otřískaný prázdný hrnec. „Co na to tvoje kniha?“ zeptal se škodolibě Jíra.

„Nádoba se naplní penězi po vhození mince,“ ocitoval Půta.

„Tady máš groš a hoď ho do hrnce.“

Dál se nedělo nic. Asi vykopali špatný hrnec.