Spes numquam moritur

Přišla až před polednem. Dneska se neusmívala. Vlásky spletené do složitého copu, nažehlená stuha, bílé punčocháče.
Uprostřed předsíně obrátila kapsy. Drobky sladkého pečiva. Kousek skořápky červeného vejce. A květy. Umačkané, povadlé lístky zlatého deště. Pár kočiček. Modré kuličky modřenců. Zajímavý kamínek, broušené sklíčko. Duhový korálek. Plastovou figurku poníka z Kinder Surprise.
Důležitě vyskládala všechny poklady do písku, co byl včera pláž.
Uhladila pomuchlané okvětní plátky červeného tulipánu. Zelenou větvičkou vrby nakreslila pravoslavný kříž a položila žlutomodrý papírek.
„Byly jsme s tetou v kostele. Aby se uzdravili. Kristus vstal z mrtvých. Můžou i ostatní.“
Hrstičkou květů zasypala i mrtvou v kuchyni.