Jedno nostalgicky táborové
Jedny z mých nejoblíbenějších vzpomínek. Táborová rána, tráva plná kapek rosy, ledový vzduch. Vstávali jsme jako první, rozdělat oheň v kamnech, postavit vodu na čaj, jen my tři a kolem nikdo. Miluji tu tichou melodii rána - praskající dřevo a potůček za kuchyní. I my tři jsme mlčeli. Oči ještě slepené ospalky, vlasy ledabyle svázané do culíku, bok po boku jsme začínali den. Tváří v tvář požehnané barvě ranní oblohy, v té chvíli, kdy jen stát a dýchat je modlitbou...
Vracím se do těch rán, kdykoliv mi ve shonu všedních dnů chybí mlčenlivé souznění. Vracím se - a budu se vracet dál.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nádhera. Taky jsem podobné
Tora
Nádhera. Taky jsem podobné časy zažívala. Kde jsou...
nádhera
Aries
nádhera
To je krása <3 a jo, vracej
strigga
To je krása <3 a jo, vracej se a vracej se dál. Za mě je fakt hodně zásadní uchovat si tyhle chvíle co nejdýl <3
Perfektně vystižné a taky mi
Lomeril
Perfektně vystižné a taky mi to chybí...
Moc krásné... a vede ke
Dede
Moc krásné... a vede ke vzpomínkám
V tomto drabblu nevidím téma,
Kontroloři drabblů
V tomto drabblu nevidím téma, pokud za něj chceš dostat bod, pošli vysvětlení a odkaz na toto drabble na mail sos.hp.ff@gmail.com. Do předmětu zprávy prosím uveď: Oprava tématu č. x
Moc krásné.
Esclarte
Moc krásné.
Nádherně vykreslená atmosféra
Owes
Nádherně vykreslená atmosféra. Strašně se mi líbí to "kdy jen stát a dýchat je modlitbou..."
Děkuji všem za krásné
Esti Vera
Děkuji všem za krásné komentáře, mám radost, že i tak ryze osobní momentka vyvolává vlastní vzpomínky :)