Ticho ve sbírkách

Školní depozitář byl toho dne nezvykle tichý. Poplašňák se někam ztratil, kostlivci neskřípali pantem. Zmizel obvyklý šum i podprahově vnímané zvuky vydávané tisícovkami drobných nožek putujícího hmyzu i červotočů chroupajících ve svých chodbičkách.
Ticho bylo ohlušující. Útočilo na ušní bubínky Daniela von Draka. V první chvíli ho napadlo začít dýchat hlasitěji, aby nahradil chybějící zvuky, ale raději od toho upustil. Naopak dech zadržel. Ve vzduchu se mohlo vznášet cokoli.
Potom začal slyšet šum. Rozhlédl se okolo, neviděl však nic. Nepohnula se ani pavučinka, jenom krev v jeho žilách proudila jako burácející řeka. Kyslík v plicích syčel, jak pronikal do krve.