Bouře

Vlny zatínají se jak spáry
den za dnem znovu do kamení.
Však když je skála pevná dost,
jen tak se v písek nepromění.
Na vzdory bouřím nad hladinou
hlavu svou stále hrdě zdvihá
zatím, co věky kolem plynou.

Vyhoďte kotvy, stáhněte plachty,
loď sama pluje k zapomnění
tam pod majákem téměř slepým,
kde moře na útesech pění.
Kapitán mapy dávno ztratil,
kompas už sever nenachází,
co moři vzal jsi, moři splatíš.

Skrytou za mlžným obzorem,
objímá příboj pevnou zem,
jak světlo ve tmách beznaděje.
Však na vlnách jak opilec,
loď potácí se bez cíle,
vrak bez posádky k břehům spěje.