DMD č. 4. pro 4. 4. 2024. Téma: Spustit kotvu

Dvoučlenný raketoplán se nebezpečně řítil k zemskému povrchu.
Dvojice pašeráků bojovala s řízením, aby udržela stabilní dráhu.
„Sakra, odpálili modul automatického přistání,“ konstatoval jeden při bližším pohledu na potrhané kabely.
Druhý ho poslouchal na půl ucha. Měl co dělat, aby nenarazili do blížících se skal. „Čekal jsi, že vyrabování měsíční základny bude jednoduché?“
„Dělej něco!“
„Snažím se… pozor! Vypouštím kotevní svorky!“
Z podvozku okamžitě vystřelili dvě ocelová lana. Zabořili se hluboko do jedné z hor.
„Nyní přiblížení.“
Lana se začala navíjet a raketoplán táhlo k zemi. Se žuchnutím sklouzl po kamenitém povrchu.

„Nevíš, kde jsme?“
„Podle GPS? Někde v Alpách."

Relé se skládá z cívky, kotvy a pružiny. Pokud přivedeme na cívku napětí, vzniká uvnitř magnetické pole. To si přitáhne k sobě kotvu, vyrobenou z magneticky měkké oceli. Druhý konec kotvy přitom oddálí kontakty, které držely sepnutý elektrický obvod. Když cívkou neteče proud, kotva se díky péru či pružině zvedne do původní polohy, kontakty se spojí a proud obvodem teče. (Je možná i obrácená konstrukce - bez napětí je obvod rozepnutý a pod napětím sepnutý.) A k čemu je relé dobré? Jako bezkontaktní vypínač a spínač. Najdete ho třeba ve starém vytáčecím telefonu nebo v proudovém chrániči. Ale o něm příště.

"I do," said Tal gently.
"I do," repeated Athlen.
Looking softly into each other's eyes, their hands tied together with a red ribbon. Everybody started cheering when they kissed. Their wedding was far from other royal weddings. It was small, on the beach. Neither of them was wearing shoes.
"Congratulations, Tally! Who would guess my little brother will get married before me?!" Garrett grinned and playfully elbowed Tal.
His wedding gift was a ship. Of course, it was. Tal didn't have the heart to tell him, he had enough of sailing for now. He wanted to stay anchored. To Athlen.

Trvalo to jen dva týdny a budoucí, pořád trochu nelibě páchnoucí, hostinec zel znovu prázdnotou.

"Moje mořské nohy už nejsou zvyklé na dlouhý pobyt na pevnině," vymlouval se Ed na palubě Pomsty. Stede chápavě přikyvoval. I od svých snů si potřebujete někdy odpočinout, zvlášť když jim stále ještě zatéká střechou.

O pár dní později se věci jako vždy zkomplikovaly.

"Spusťte kotvu!" hulákal Ed. Posádka okamžitě začala vykonávat horečnou činnost, jen aby po chvilce zůstala zírat na prázdný konec řetězu.

"Ona tu jaksi... není."

*

U opuštěného hostince se ozval podivný skřek.
Na zlaté jednorožčí noze přistál racek.

Kopec hlíny se pohnul.

“Země na obzoru!”
Španělská karavela zakotvila poblíž exotického pobřeží a malý člun s kapitánem přistál na pláži. Do písku zabodl vlajku a chystal se pronést krátkou řeč, zatímco jeho pobočník objev zanášel do mapy.
“Zabírám tuto zemi jménem Španělského království. Nechť…”
Nedořekl. Nad pláží zaduněl výstřel a kapitán se svalil do písku. Námořníci se rozutekli.
Od nedalekého stromoví se blížil muž v červeném kabátě a bílé expediční helmě, s dlouhou puškou v ruce.
“Zatracení katolíci, dostanou se úplně všude,” mumlal si pod knír. “Ale já jim ukážu, zač je chleba na výsostném území jejího veličenstva královny Viktorie. Jeevesi?! Potřebuji nabít!”

Dwarves are even less comfortable on water than they are on the surface, but Varric, to torture a metaphor, was already a fish out of water. Who would have thought Vicounts spent so many days at sea?

The Proud Cock was a fine ship, which he only very occasionally regretted having let Sera name. He was comfortable, even out here on the deck with the stench of salty wind messing up his hair.

Seeing the roofs and towers of Kirkwall rise in the distance - that felt like home, yes. The grinning qunari at his side though, that was his anchor.

„My přenášíme!“ zakormidloval jsem ke břehu.
„Neblázni,“ ozvalo se z druhé loďky.
Venda mezitím vystoupil a vytáhnul naši kánoi.
„Jedeme to s Marťou obhlédnout!“ zamávala nám kamarádka v kloboučku.
Nestaral jsem se, byli od jezu daleko, a zamířil ke stánku s pivem.
Poslední ve frontě ale vztyčil prst nad jez. Ohlédnul jsem se.
Loďka byla převrácená a dvě hlavy se vznášely nad vodou!
Ale proud je nikam neodnášel!
Řetěz! Drželi se ve vodě řetězu! Ten, umístěný pod hladinou, je musel obrátit! I zachránit!

* * *

Uhnaný Martin ke mně přistoupil a na tři hlty vyžahnul můj kelímek: „To jsme minuli velkej splávek!“

Někdy to přijde jako úder z čistého nebe. Chceš nechceš, co naděláš?
Někdy to zasáhne oba stejně,
Je to krásné. Je to hrozivé. Je to, někdy, jiné.
Být ten divný.
V hospodě se dozvíte ty drby, které vám ženské neřeknou. Protože chlapi mlčí o úplně jiných věcech.

Hledaly to pravé místo. Nechtěly mnoho, jen společný život. Budoucnost.
Chaloupku a sousedy, slepice, pár ovcí a kočku aspoň na čtvrtinový podíl. Děti asi nepřijdou, i když by se to asi dalo zařídit. Kdyby chtěly.
Říkali chlapi.
Prostředí si bojácně prozkoumávaly.
Po dlouhé nejistotě se usadily tady.
Rezka pokývá hlavou.
„Takže jako normálně.“

Keď som bola malým dievčatkom, sedela som so starkým pred domčekom. Počúvali sme spev vtákov, pozorovali plávajúce oblaky, spoza ktorých vykukla biela gulička. Starký jej pohrozil ukazovákom: „Ej, ty beťár! Zas si mi v noci nedal spať! Nože sa schovaj, už je deň!“
„Kto sa má schovať?“
„Mesiac! Ten svieti v noci, keď ty už spíš," odpovedal starký, palicou zamieril na to čudo-judo na oblohe.
Pozorne som sa naň zadívala. Potom mi so žmurknutím pošepkal: „Jedného dňa sa budeme spolu plaviť po mesačných moriach. Napneme plachty a plnou parou vpred za dobrodružstvami!“
Zo zamyslenia ma vytrhol Lunko: „Kotva spustená! Vystupovať!"

„Kde je Roche?!“
Dotazovaný sdílel pocity dotazující, cítil ovšem jistý diskomfort z jejího bojovného tónu. Madam Dvorak nebyla ostatně nepodobná valkýrám – myšlenka, kterou si založil do hluboké škatulky „k psychoanalýze“.
„Dle mých informací na cestě z Evropy,“ odvětil doufaje, že tato odpověď bude dostatečnou kotvou vznikajících vášní. Nebylo tomu tak.
„Proč ho nikdo nezastavil?!“
„Madam pochopí,“ – jako v hypnóze couval ke dveřím, ačkoli věděl, že pravděpodobně nebude napaden – „že jsem byl najat, abych přivedl milostslečnu. S tím pánem jsem se nesetkal.“
Na to už neřekla nic. Loď se zastavila.
Pan Fehér vydechl. Na některé případy už si opravdu připadal starý.

Červený trpaslík se naklonil tak, že Lister málem vypadl z postele. Z reproduktorů zazněl Rimmerův hlas.

"Překážka na levoboku. Pozor, Holly, zatoč!"

Našel ho v řídící místnosti.

"Co to tady sakra vyvádíš?"

"Nevidíš, Listere? Řídím loď."

"Ale Trpaslík není žádná plachetnice!"

"Nepodstatný detail. Uvědomil jsem si, že na to celé jdu špatně. Sice jsem neudělal zkoušky na důstojníka, ale dědeček byl u námořnictva, takže mám nejlepší předpoklady stát se admirálem. Věděl jsi, že jsem rozený plavec? Mám..."

"Bronzovej diplom za plavání, já vim."

"Nerad ruším, Rimmere, ale říkal jsi, že chceš vědět, až poletíme kolem asteroidu."

"Výborně, Holly! Spusť kotvy!"

Praštění dřeva.
Létající třísky, oheň a prach.
V podpalubí zuří peklo.
Do křiku, dýmu a krve horečně běhají plavčíci a ládují zbývající děla.
Doutnák přiložit, pal!

***

„Kormidlo otočit, ústup!“
Galeona s vrzáním a skřípěním nabírá vítr; zdánlivě opouští bojiště, pravobok rozdrásaný nepřátelskou kanonádou.
„Pane! Vlajková loď zahájila pronásledování, neunikneme jim, jsme příliš poškozeni.“
„Výborně. Ať přijdou. Vylákejte je co nejdál… a na můj povel, spustit kotvu!“
Poručík se usmívá.
Galeona si chvíli razí cestu vlnami, pak se kotevní řetěz napne a loď se elegantním obloukem stáčí doleva, plně nabitým levobokem k nepříteli.

Pronásledovatele vítá salva všech tří řad kanónů naráz.

Tajfun přešel a já se probral na palubě. Her Majesty Victoria byla pocuchaná až běda, ale příznivý vítr nás zřejmě zavál k pláži některého z japonských ostrovů. Pomalu jsem se zvedl a opřel se o ruce.

"Spustit kotvu!" Zařval jsem, a čekal, co se stane.

"Spustit kotvu! "Zařval podle hlasu kormidelník, kterého jsem objevil napíchlého na roztříštěném zábradlí.

"Spustit kotvuuu!" První důstojník ležel asi dva metry ode mě a držel se za břicho.

Nastalo ticho, které přerušil až... kdo to KURVA je, kdo a kurva KDE tohohle pravola v kuchařský čepici zverboval?

"Państwo, już ma tutaj tylko dwie brzydkie pomarańcze..."

Mám ošoupaná kolena na školních manšestrácích, ale je mi devět a kalhoty jsou mi fuk. Fuk bohužel nejsou mojí mámě a jelikož prý přivezli rifle z Jugošky, je spuštěna akce Kotva.
Cesta ze sídliště do centra je dlouhá jak transsibiřská magistrála, výkladní skříň socialismu na mě ale velký dojem nedělá. Plno lidí, fronty jako v každém jiném krámě, poloprázdné regály a prodavačky v silonových zástěrách, které nad námi ohrnují nos.
Rifle z Jugošky nejsou. Jiné kalhoty taky ne, aspoň ne v mé velikosti.
Prý ale dovezli podprsenky.
Nakonec si domů odvážím senzační vyšívané stuhy do vlasů. Ve čtyřech různých barvách.

Proto, aby se ušetřily peníze, musí se dnes spustit kotva nejméně dvakrát. Jde o to, že dnešní lodní doprava je absurdně levná a je doplňkem komparativní výhody. Máme třeba zemi, kde hrušky rostou celoročně. Tím pádem jsou tam levné. V jiné zemi je levné zpracování a balení. A nakonec máme zákazníka s vysokou cenovou úrovní. Je tedy levnější vypěstovat hrušky v Argentině, poslat je lodí do Thajska, kde je zpracují, zabalí a pošlou do Spojených států, kde budou prodány, než vše dělat ve Spojených státech. To samé lze provést s norským lososem zpracovávaným v Číně. Uhlíková stopa? Koho to zajímá!