Domácí vězení

Biotáta mezi dveřmi vsunul do portu čip a robotáta se klátivým pohybem vydal za mnou. Počkal jsem, protože je hrozně trapný, když jde váš rodič deset metrů za vámi a nemá šanci vás dohnat.

"Co kdybych dneska zatáh školu, na náměstí je nějaká demonstrace?" Prohodil jsem a po očku sledoval robotátu. Jasně, že mi to nedovolí. Ne, že by mě od toho násilím odradil, ale spustí alarm. Pak si pro mě přijede biotáta, jak teď tátovi rejpavě říkám, nebo dokonce chlupatý. V čipu jsou všecky pravidla.

Robotáta zastavil. Podíval se na mě.

"Tak jdeme."

I rodiče umí někdy mile překvapit.