Budoucnost

Co nás čeká, co nás nemine?

Drabble: 

Za nějakých pět a půl miliardy let se naše Slunce změní. Na rudého obra, pak na bílého trpaslíka.

Ale co dál? Posuňme se o další bilion let - teď už celý Vesmír pomalu ale jistě ztrácí svou plodnost. Vyčerpaly se galaktické plyny, a nové hvězdy se nemají jak rodit.

Za další stovky bilionů let už zhasnou všechny hvězdy, i ty nejstudenější a biliony let žijící rudí trpaslíci. Vesmír bude chladný a temný. Jedinými záblesky budou srážející se černé díry a hybridní hvězdy poslední generace, vzniklé srážkami bílých trpaslíků, zasvítivší jen na pár milionů let.

Nakonec zhasne i ta poslední z nich.

Závěrečná poznámka: 

Tady je video, mírně depresivní, ale ten konec dubna na mě nějak padl, omlouvám se.

Možná zkusím ještě něco veselejšího...

A hlavně děkuju všem (organizátorkám, autorům, čtenářům, komentátorům) za další krásný duben (pro mě už desátý).

Obrázek uživatele Achája

Báje o konci světa

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma Jako fénix z popela.

Drabble: 

A v těch dnech, jimž ve starých spisech říkalo se "Šílenství konce času", lid pozemský nic netuše, sledoval druhý pád Říma.
Dění přímo na očích je tak snadno nevidět. Neslyšet. Nevnímat.
Černé brýle a do uší špunty, v nichž duní vojenský marš.
I pak přišla vlna, jež nemá na Zemi obdoby. Ani Noe takovou nepoznal.
Svou září a silou smetla z povrchu vše nečisté a zkostnatělé.
Tu lid, nemaje klapek na očích, procitl ze sna. Uviděl. Pochopil.
Že život není hon za mamonem.
Že svět může být krásný, pozbývaje démonů.
Tak lid pozemský povstal z popela a vystavěl sobě Ráj.

Obrázek uživatele Achája

Báje o konci světa

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma 22. Jako fénix z popela

Drabble: 

A v těch dnech, jimž ve starých spisech říkalo se "Šílenství konce času", lid pozemský nic netuše, sledoval druhý pád Říma.
Dění přímo na očích je tak snadno nevidět. Neslyšet. Nevnímat.
Černé brýle a do uší špunty, v nichž duní vojenský marš.
I pak přišla vlna, jež nemá na Zemi obdoby. Ani Noe takovou nepoznal.
Svou září a silou smetla z povrchu vše nečisté a zkostnatělé.
Tu lid, nemaje klapek na očích, procitl ze sna. Uviděl. Pochopil.
Že život není hon za mamonem.
Že svět může být krásný, pozbývaje démonů.
Tak lid pozemský povstal z popela a vystavěl sobě Ráj.

Obrázek uživatele Naughtilus

At the end of everything

Fandom: 
Drabble: 

From this place that was nowhere and anywhere, he watched. He wasn't always a man, but the Last Ones thought he was, so he was. They called themselves Last Ones, because they knew they were the last living beings in the dying universe. And as the last lights of life were extinguished, he turned to his companion.
"I thought you'd vanish now. There's no one left to keep Hope alive."
She flashed him an almost patronising smile.
"You're still here."
"Beg pardon?"
Don't you hope that when it's all done and dusted, you'll be free? That even Death may die?"

Obrázek uživatele Achája

Vesmír se dívá

Úvodní poznámka: 

Dějově předchází tomuto drabblu.
Možná brzy přibude další chybějící dílek mezi tyto dvě části :-)

Drabble: 

Na planetě začínalo další běžné ráno, jako vystřižené z příručky o Apokalypse a nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo brzy změnit.
Všech pět Jezdců apokalypsy hrálo partičku pokeru a většina pozemšťanů se prostě tvářila, jako by jim ulítly včely.
...
Na obrovské lodi na oběžné dráze to bzučelo jako v mraveništi.
"Kapitáne poslední hnízdo vyčištěno. Všechny zbylé Stíny jsme poslali k recyklaci. Definitivně."
Zhluboka se nadechl.
"Dobře, pošlete zprávu ke Zdroji. A drže si klobouky!"
Galaxií se prohnal zářivě bílý záblesk, prošel Sluncem, dvěma kruhovými portály a sestoupil k Zemi.
Objal ji pevně a něžně, jako náruč Vesmírné Matky...

Obrázek uživatele MataPeprna

Tehdá v současnosti

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jak by asi mohla vypadat prohlídka Trojského mostu v roce 2576.

Drabble: 

Vítáme vás u nově zrekonstruovaného Trojského mostu. Vynikal poměrem rozpětí a vzepětí rovným deseti, což z něj činilo nejplošší síťový oblouk světa.

Deset? A není to trochu málo?!

Dnešní optikou zajisté. Musíme si ale uvědomit, že tato stavba vznikala na samém počátku jedenadvacátého století, kdy cesta z Evropy do Japonska trvala i půl dne a kdy se rakovina léčila chemoterapií a ozařováním s v podstatě náhodnými výsledky. Náročnost života v té době si myslím ani neumíme představit. Ostatně o složitosti rekonstrukce, která využívala dobové vybavení, vám víc řekne jedna z našich stavařek.

Přistoupí slečna v bosobotách, koktejlkách a reflexní vestě...

Obrázek uživatele Naughtilus

Bubble of Nothingness

Fandom: 
Drabble: 

First Officer's log, April 26th, 2449

It's been three days since I've given the order to separate the sensor module of the Oculus. The captain's dead, took his own life. Four days ago, we've confirmed the presence of an expanding true vacuum bubble. In the process, the ship was moderately damaged. The crew will be safe...for the time being. I stayed behind to operate the sensor suite, as the automatic systems malfunctioned. I've compiled the data, sending it with this log entry via subspace. There's something eerily comforting in seeing the colours and lights of the nebula disappear.

Goodbye.

Závěrečná poznámka: 

BJB, nejsem spokojeny, ale asi bych nebyl, at bych napsal cokoliv. Neni napad.

Obrázek uživatele Naughtilus

Co se tady mohlo stát?

Fandom: 
Drabble: 

Uběhl týden od chvíle, kdy se Rosetta vyloupla z hyperprostoru nad prastarou kolébkou lidské civilizace, dávno opuštěnou jejími dětmi. Kapitán Ailsa Orlov-Kallenberg mohla být plně spokojena s tím, jak se rozeběhly archeologické práce. Ne všechno ale šlo tak hladce.
"Může mi někdo vysvětlit, co se ksakru stalo s květinovou zahradou na rekreační palubě?"
Odpovědi se nedočkala od svých důstojníků, ale přes interkom od pachatele, biotechnika Zuna.
"OD TÉ DOBY, CO JSME NAŠLI TEN LASEROVÝ DISK S HUDBOU, SI TU PITOMOU PÍSNIČKU POŘÁD NĚKDO BROUKÁ! UŽ MI Z TOHO JEBE! TAK JÁ VÁM ŘEKNU, KDE TY KYTKY JSOU! RECYKLOVANÝ V KOMPOSTU!"

Obrázek uživatele Achája

Už jen kvůli těm květinám to stálo za to

Drabble: 

Slunce bíle září a nikde ani živáčka. Přesto je cítím. Koráb vyplul z osamoceného mraku a měkce přistál. Konečně!
Jsou tři.
"Je to pro vás bezpečné?"
Jeden kývne a rozpřáhne paže.
Naše duše se znají, už jsme toho spolu hodně zažili. Hodně vybojovali.
A teď se můžeme i obejmout. "Bratři," šeptnu mu do ramene.
...
Všichni sedíme v trávě a užíváme dávno zasloužený odpočinek.
Boje skončily, vyhráli jsme...
"Vaše planeta je krásná! Z blízka ještě o tolik víc, než ze vzduchu. A ty... květiny?" blaženě přičichne k pampelišce, až má žlutý nos.
"V celé galaxii nikde jinde nerostou. Jen u vás."

Obrázek uživatele morpi

Detektiv budoucnosti

Fandom: 
Drabble: 

„Ještě jedno,“ odpověděl jsem na bartendotronův roboticky tázavý pohled. Z jeho nitra se vynořila kovová ruka v elegantní černé rukavičce a hbitým pohybem přede mě postavila orosený půlitr se vzornou pěnovou čepkou navrchu.

Právě jsem zvedal „peevo“, jak se tomuhle nápoji mezi místními říkalo, k prvnímu loku, když tu se v mém zorném poli rozblikalo červené světýlko.

„185 centimetrů, tmavé vlasy, brýle, bradka. Shoda 79 %,“ přečetl jsem na dolním okraji.

„Zapsat, odeslat centrále.“

Konečně jsem si upil.

Práce je někdy fakt dřina.

Ještě hodinku tu musím sedět a pak se přesunu do dalšího vytipovaného lokálu.

Připadal jsem si nadmíru důležitě.

Obrázek uživatele Tlegy

Jeho a náš šťastný den.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fandom krásná budoucnost zde bohužel není.

Drabble: 

Odjíždí. Blahosklonně nám kyne rukou. Děti s mávátky radostně mávají a provolávají sláva. Pracující lid s transparenty pláče. Štěstím.
Mává i agent Bureš z malého zamřížovaného okénka Pankrácké cely. Krásný dojem kazí jen v rohu u kanálu větrem zavátá poslední rouška. Agent si smutně ukousne kousíček toustového chleba z Penamu, kterým je již měsíc krmen, a povzdechne si: „Taky jsem s ním mohl jet, domů, do Ruska.“

Pan prezident se šťastně usmívá, za odměnu si jej na důchod vybral sám Vladimir Vladimirovič.

Těší se na to, co jej tam čeká, bude první český balzamovaný, navždy živý. Za věrné služby Rusku.

Obrázek uživatele Mary

Rodiče já nepochopím

Fandom: 
Drabble: 

Příšerně jsem se lekla, když se přede mnou začali zjevovat boty mých rodičů. Spadla jsem ze židle a natáhla se na podlahu. Na jejich nedokonalý teleport, který je není schopný ukázat najednou, jsem si už zvykla, ale teď tu neměli co dělat.
„Máte být přece na dovolené na Měsíci" vyčetla jsem jim a sledovala, jak se jim na hlavách zjevují klobouky. Po dlouhém nesmyslném rozhovoru jsem se vzdala, tvrdili mi, že si tam ještě chvíli pobudou, že se jim rozbil teleport. Stáli přede mnou, zhmotnělí a zcela v pořádku. Tak jsem jim alespoň popřála, ať jim to někdo brzy opraví...

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Rok 2061

Drabble: 

„Mamí, nevíš kde je praprababička? Ještě mi dneska nepřečetla pohádku…“
„Nevím broučku, ale dneska nebyla ani u oběda, asi bychom ji měli jít zkontrolovat.“
Popadne malého caparta za upatlanou ručku a spolu klepou na dveře výminku. Žádná odpověď. Maminka se snaží nedat najevo strach, který se jí vkrádá do duše, a použije klíč pro případ nouze. V pokoji je tma, pouze mírně ozářená monitorem počítače, a z kouta se ozývá mumlání:
„…ještě jsem neokomentovala Aries, tohle téma stojí za hovno, co na to asi mám vymýšlet…“
Maminka pomalu vycouvá.
„Teď měsíc pohádky nebudou, broučku. Nedošlo mi, že je zase duben.“

Závěrečná poznámka: 

... a na nebi svítí Halleyova kometa :-)

Obrázek uživatele Tlegy

Projev.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ano, pro některé z vás, toto může hodně připomínat skutečnost před nějakými 35 lety.
Teď už je to jen satira. Doufám.

Drabble: 

Je třeba, drazí spolustraníci, z propadáku akce „sušenka“ vyvodit závěry a přijmout opatření na dnešním sjezdu. Je nutné se zamyslet, kde se stala chyba, a z tohoto krizového vývoje se poučit. Je nadále nemožné, aby si protistrana svou akcí „oplatek“ získala více příznivců než my.
Pod vedením naší drahé sousední země jsme postupovali přesně, jak přikázal jejich ústřední výbor, a přesto se nám nepodařilo sušenku protlačit do každé domácnosti, ke každému soustruhu, do každého JZD. To se již nesmí v budoucnu nikdy opakovat. Je důležité, abychom v plné síle naplňovali poslání, jehož výsledkem je právě spokojenost všech občanů a občanek.

Závěrečná poznámka: 

Uf. Nikdy tohle nechci slyšet.

Dobrá věc se podařila

Fandom: 
Drabble: 

Na ten slavný den všichni dlouho a netrpělivě čekali. Čím víc se blížil, tím víc rostla nervozita i nadšení všech zainteresovaných. Přípravy vrcholily.
Jen aby bylo pěkné počasí.
Jen aby dorazili skutečně všichni.
A pak ten slavný den přišel. Přátelé a známí přijeli se svými veterány a radostně se zdravili.
„Tak jsme to přece jen dokázali. Tolik práce. A těch sbírek, co se uspořádalo! Už jsem si myslel, že se toho nikdy nedočkám,“ řekl tisku hlavní organizátor.
Noviny však tu úžasnou událost odbyly jen strohým oznámením:
Po sto letech byla dokončena rekonstrukce dálnice D1.
Lidstvo dávno používalo k přepravě vznášedla.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Něco zdravějšího

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hele, omlouvá mě, že jsem celý den míchala jedy? :D Ok, tak ne.

Drabble: 

"No netvař se a jez," řekla máma. "Musíme se o sebe začít líp starat!"
Sklonil jsem se nad obsahem talíře a vztekle ho pobodl pohledem. Zkoušel mi to přátelsky oplatit.
Do kuchyně vstoupil otec, v chůzi svlékal horní část žluté kombinézy a rozstřikoval kolem zbytky dekontaminačního roztoku. Po šesti letech karantény už bych si měl pomalu zvykat, ale nešlo to. Přechodová komora smrděla jako kovářovo podpaždí.
"Ale fujtajbl," řekl konverzačním tónem. "To zas bude tuhý jak štolverk, co?"
Máma vzdychla. "Musíme jíst taky občas něco zdravýho. Zlepšuje to prý imunitu."
"No jo," zasténal jsem. "Ale musí to bejt pokaždý BĚŽEC?"

Závěrečná poznámka: 

Upřímně doufám, že až takhle daleko to nedojde. Nicméně ti, co si k tréninku pouští Zombies, Run! budou v očividné výhodě, myslím.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Drobná stížnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já vím. Jen jsem se trochu zasnila, no.

Drabble: 

Milá maminko,
tak už mi zbývají jen tři měsíce! Těším se ven. Co skončila ta blbá epidemie, furt ještě nepovolili návštěvy. Jídlo tu taky ujde, nedělej si starosti. Mně tu nic nechybí. Já doufám, že jseš taky v pořádku a jestli tě můžu o něco poprosit... Mohla bys mi poslat v příštím balíčku špunty do uší? Ten blonďatej blbec, co je teď na cele vedle, už si nezpívá jen pro sebe, ale rozhod' se s těma lumenama přes chodbu uspořádat Superstár. Zpívaj hrozně. Zvlášť ten jejich kápo, co to celý vyje zpotvořeně slovensky. To se fakt nedá.
Díky, tvůj Jiří.

Obrázek uživatele Tajiš

Dlouhé noci na rudé planetě

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Osobní zkušenost.

Drabble: 

Kolonizace Marsu probíhala, jak se očekávalo, ve ztížených podmínkách. Místa bylo málo a návrh personálních habů pro rodiny jím docela plýtval. Nicméně bylo rozhodnuto, že mít alespoň maličkou vlastní komůrku je lepší než se mačkat s celou skupinou ve veké hale. Žofie však seděla venku ve skafandru právě kvůli tomu. Vytápění skafandru bylo postačující a filtr oxidu uhličitého jí vystačí asi na dvě hodiny, po čemž ji probudí poplašná siréna, ale ty dvě hodiny budou muset stačit. Je těžké ve skafandru usnout, ale je to pořád lepší než po boku hlasitě chrápajícího a mlaskajícího manžela. „No, to je ženský úděl.“

Obrázek uživatele Tenny

Některé věci se nemění

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku/Čertisko ;)

Kdesi, kdysi ve vzdálené budoucnosti...

Drabble: 

"Mami, tobě zase teče oční implantát?"
"Ale ne, drahoušku, to jsou slzy dojetí.. Ten nový holoprogram je úžasný!"
Dcera se zvědavě podívala na obrazovku. Jakýsi modrý mimozemšťan s chapadly tam hleděl na mladou dívku.
"Byl jste tehdy přesvědčen, že vás vyslyším?" zeptala se dívka.
"Skálopevně! Co říkáte takové domýšlivosti? Věřil jsem, že čekáte, že toužíte, abych se vám vyznal," zacvrlikal mimozemšťan.

"To je mi nějaké povědomé, určitě je to nové?" zajímala se dcera.
"Jmenuje se to Chapadla a předsudek! Nejnovější adaptace! Vybrali moc krásného herce jako Darcyho, že?"
"Že se nestydí ten knížku pořád recyklovat."
"Některý materiál prostě únavou netrpí."

Závěrečná poznámka: 

Věty v kurzívě jsou přímá citace z knížky, vydání 1974 od Odeonu. ;)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele strigga

Některé věci se nikdy nezmění

Fandom: 
Drabble: 

"Prosím vás, rabi, zatrhněte mu to nějak."
"Ale no tak. Je to člověk jako každý jiný..."
"Každý týden nám stojí před domem a rozdává letáčky. Na každé oslavě se všech dokola ptá, jestli už o tom přemýšleli. Z každého svátku udělá happening o Svaté zemi. Dokonce i dětem už se to pokoušel ve škole hustit do hlaviček, že prý i počasí je tam lepší než tady!"
"Podívejte, já vám rozumím. Ale on cítí jako své nezadatelné právo pokusit se alespoň někoho z vás přesvědčit..."
"Přesvědčit?! Tady jsme na Marsu, rabi, NA MARSU! Jestli někde nikdy nikdo nezorganizuje aliju, tak tady!"

Závěrečná poznámka: 

Před rokem jsem se zařekla, že když už se teda mám stát součástí židovský rodiny, tak si i o tom Izraeli něco víc načtu. V rámci plnění tohoto předsevzetí se mi dostalo do rukou jisté číslo revue Prostor, které bylo Izraeli věnováno úplně celé. Bylo to děsně zajímavý čtení a izraelský spisovatel Avraham B. Jehošua tam vyslovil myšlenku, že až jednou lidé kolonizují Mars, bude i tam malá židovská obec s rabínem a synagogou, v níž si budou učenci přát navzájem "Příští rok v Jeruzalémě!" a bude mezi nimi jistě i obcí placený zaměstnanec Židovské agentury, který se bude snažit zorganizovat mezi místními aliju. Ona ta esej byla jinak docela vážná, ale tahle pasáž mi nějak utkvěla. :D

Dnešní mladí

Fandom: 
Drabble: 

Dvě drbny na svatbě.
„Už jak spolu courali všude možně po galaxii.“
„Chudáci jejich mámy, co musely zažít strachu.“
„To byly pořád fotky kdovíodkud, spousty sledujících. A když se vrátili domů, najednou měli málo pozornosti. Tak vymysleli, že se vezmou a budou žít někde v úplný divočině.“
„I děti si pořídí jak někde v pravěku. Naostro, bez simulátoru rodičovství. Bez rodinnýho kouče, bez umělýho oplodnění!“
„No to je hrůza, jak nějaký zvířata! Co všechno dneska nejsou lidi schopný udělat kvůli publicitě.“
„To je z toho, že jim doma vždycky všechno dovolili! Jinak by je nenapadlo stěhovat se někam na Vysočinu.“

Závěrečná poznámka: 

Nic ve zlým. Mám ráda Vysočinu. Pochází odtamtud část mojí rodiny. Občas si představuju, že se tam odstěhuju.

Obrázek uživatele Aveva

Bylo nebylo

Fandom: 
Drabble: 

Spolubydlící už zase uklidila kuchyň. Všechno nádobí bylo čisté a na svých místech. Koupelna se jen blýskala.
Není třeba nakoupit? Ale sakra, lednička je plná.
Chvíli přemýšlela o umytí oken, ale tak hluboko prokrastinační krize nesahala. Zatím. Posadila se k počítači. Pustila se do psaní…

Smích od zadního vchodu vytrhl Julii ze vzpomínek. Musí jít dolů.
Úsměv jí prohloubil vrásky kolem očí.
“Počítači,” řekla, “ulož soubor Vlastní životopis a odešli ho betám.”
Potřásla stříbrem prokvetlou hlavou a rozhlédla se po své pracovně. Kolem stěn byly v policích naskládané autorské výtisky.
Bývaly to příjemné dny, ale současnost má jednoznačně svoje klady.

Závěrečná poznámka: 

Milá Julie, všechno nejlepší k narozeninám!
(Nobelovka za literaturu se mi do limitu nevešla, ale jistě tam někde taky je. Ale co už, stejně nepíšeme kvůli literárním cenám ;o)

Obrázek uživatele Effatha

Protože se bojíme

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

jsem si jistá, že tomu tolik nerozumím, jako jiní, ale tady je drabble
nápadu jsem se prostě nemohla zbavit

Drabble: 

Dnes už se nestárne. Jen někdy a to pak zaskočí.
Máte asi tak měsíc, možná dva, řekli mu. Dlouho na ně nechápavě hleděl.
Cože? Prohlásil po chvilce, to jako, že umřu?

Tahle blbá planeta už nemá ani bílá místa na mapách a vy mi chcete tvrdit, že nebudu žít navěky?! Neexistuje! Já si podám stížnost.
Byl jak zpovykaný fracek. Odchovanec věku neznalosti lidí. Sestřička unaveně naklonila hlavu na stranu, podívejte, můžete věřit, že budete žít navěky. Máte ještě měsíc. Mnoho lidí věří v nesmrtelnost duše...
Můžete přece nastavit přístroj, aby mi pumpoval krev místo srdce. Zaplatím.

Pane, bílá místa existují.

Z domácnosti

Fandom: 
Drabble: 

„Tati, proč mi konečně nemůžeš říct, kdo byla moje máma? Už přece nejsem dítě!“ zavřískne Marie jako správná dospívající dívka, projde dveřmi na fotobuňku a dveře se za ní s třísknutím zavřou.

„Proč jí to vlastně neřekneš?“ podivuje se mikrovlnka. „Být AI už dneska přeci není žádné stigma. Aspoň ve větších městech ne.“

J. dlouho mlčí než odpoví: „Když jí řeknu, že není moje dcera, kdo mi pak bude říkat tati?“

„Takže radši počkáš, až se to dozví od nějaké cizí rychlovarné konvice?“ nenechá se odbýt mikrovlnka.

„Když si nepřestanete škrábat ty dlaně, poteče vám z nich krev,“ hlásí lékárnička.

Obrázek uživatele Arenga

DMD po dvaceti letech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

nesoutěžně bez bodu

taková malá blbinka z náhlého nápadu při uklízení kuchyně ;-)

Drabble: 

Milí drabblisté,
končí nám šestadvacátý ročník! Všem účastníkům děkujeme, v dubnu jste napsali rekordních 8593 drabblat a rozdali 98972 krkavců.
Byla témata jednoduchá? Ale kdeže! Někteří pamětníci ještě s nostalgií vzpomínali na ta, která jim kdysi připadala obtížná…
Vizte malý výběr těch, nad nimiž se letos skučelo asi nejvíce:

Cítím ctihodné cypřiše
Extrovertní nihilismus
Komár s párou
Kostrbatá koule
Málo smrtelný sýček
Oloupaný loupáček se nepřejí
Prašivé pryšce
Pro každou kravinu dnes rychlokvašky
Rybízové rachejtle a ropuchy
Spektakulární spektrum serpentin
Syrový sírový sýr
Šnorchl a podkolenky
Traktory
Tučňák jako tučňák
Vykostěná věta
Zubatec na zubačce

Těšíme se na vaše výběry!

Obrázek uživatele Vinpike

Humánní válka

Fandom: 
Drabble: 

Přičítal to uklouznutému zaklení v okamerované kanceláři, že jako válečný reprezentant byl vybrán právě on. Sousední stát se potácel v ekonomických potížích, takže jeho protivník nalezen mezi nezaměstnanými a dle všeho těžká váha.
„Přístroje měří zuřivost a vůli zvítězit,“ vysvětloval mu úředník, „takže musíš být vyadrenalinován skoro k amoku! Konvenční zbraně jsou mezistátně zakázány, na vlastních dvorečcích to naštěstí neplatí! Cvičiště by tě mělo připravit.“
Střílel ostrými, krky podřezával pravým nožem, vazy lámal vlastníma rukama. S počítáním svých obětí přestal na dvacítce, pak nestíhal.
Na bojišti jej vybičuje hlavně strach. Pochopil, že pokud nezvítězí, stane se živým terčem budoucího reprezentanta.

Obrázek uživatele Effatha

Dcera

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Doufám, že to odpovídá tématu, nebyla jsem si jistá ani fandomem, ale co se dá dělat...

Drabble: 

Hubená dívka s krátkými rozčepýřenými vlasy, oči podobné kádím s vroucí smůlou. Balancovala na špičkách, nakláněla se tváří až docela k mé.
Paže spojené za zády, bez jakékoli známky bojácnosti, bez jakýchkoli pochybností. Ale neříkal bych tomu naivita. Vyhrožovala mi.
Bílé šaty měla roztržené od pravého ramene k levému boku, nedbale sešité režnou nití, takže na mnoha místech prosvítala její špinavá kůže.

Nedovolila mi uhnout pohledem, nejistě jsem si prohrábl vlasy:„Tak za kolik?“
Tu trpnou krásu jde dát do stroje, v dnešní době, bože, tolik peněz bych mohl dostat...
„Nikdy mne nedostaneš,“ zasyčela.
Jako by netušila o čem mluvím.

Závěrečná poznámka: 

Mám pocit, že ani já nevím úplně přesně co to mělo být.

pokrok ve výchově není možný

Fandom: 
Drabble: 

Čtyřicáté třetí století. Světový unikát, první muzeum svého druhu v celém vesmíru. Významné události a stvoření dob dávno minulých na jednom místě, na jedné planetě. Metoda genetické regenerace dokázala nemožné. Moderní lidé sledují exponáty se stejným zájmem, s jakým exponáty sledují i je.

Až na jednoho chlapečka, kterého očividně historie nezajímá ani za mák a raději ječí jak na lesy. Maminka šestiletého Uliho je nakonec nucena svého syna za pomoci nejmodernějších technologií šetrně omráčit, aby nerušil křikem ostatní historie chtivé návštěvníky.

"Proč ho prostě nevzala po hlavě kyjem?"
"Nevšímej si jich," povídá jeden neandrtálec druhému. "Oni jsou z civilizovanější doby."

Obrázek uživatele Amy

Dokonalé neštěstí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přemýšleli jste někdy, jak by vypadalo postapo á la Mary Sue? Pokud ano, tady jedno máte!

Drabble: 

Slunce na obloze dávno vyhaslo a nad kdysi úrodnou zemí se rozprostřela temnota.

Mary Sue zůstala osamocená. Toulala se krajinou a pokoušela se najít další přeživší.

Nakonec to vzdala a rozhodla se, že se radši bude kochat svou krásou. Byla přece dokonalá! V srdcovitě vykrojené tváři jí seděly hluboké modré oči, líbezné rty a drobný nosík. Štíhlou postavu korunovaly nohy dlouhé až od zadku dolů. Na zem jí spadaly vlnité husté zlaté kadeře.

Nic z toho jí ale nepomohlo, když zjistila, že nezbyl nikdo, kdo by se jí mohl obdivovat. Mary Sue tragicky vzlykla a vrazila si pilníček do oka.

Obrázek uživatele Arenga

Volby v Horní Dolní

Drabble: 

Do uzavření volebních místností zbývala hodina. Předsedkyně komise četla už šestnáctý časopis pro ženy, místopředseda nadšeně hltal nový fantasy román o opatu Whitingovi, zapisovatelka vykládala pasiáns, lidovec Poštolka luštil křížovky, komunista Souček prohlížel Svět motorů a slečna Kopřivová se učila na přijímačky pochvalujíc si, jak skvělou brigádu sehnala. Klid a ticho rušily jen mouchy bzučící u stropu.
„Už asi nikdo,“ zívla předsedkyně. „Kolik jich máme?“
Poštolka prohlédl papíry. „Nejdřív přišli ti tři, hned včera odpoledne, ti vždycky volí komouše.“
Souček se na něj zaškaredil.
„Potom večer dva. A dneska jeden na voličský průkaz.“
„No, tak aspoň letos nebudeme hrát přesilovku.“

Stránky

-A A +A