Kterak dobromyslný bard zcela nedoceněn zůstal, když vlastní krk nastavil dvěma lítým šelmám

Geralt vypadal zachmuřeně.
Dobrá, připustil Marigold, Geralt málokdy vypadal jinak, ovšem předměty v dosahu Geraltových nohou shledávaly, že se nakopnutím přenášejí jinam, častěji než obvykle.
„Geralte?“
„Ghrr,“ konstatoval Geralt, který se právě snažil buď oškrábat, nebo zavraždit bramboru.
„Snad bys jí mohl... poskytnout nápovědu ohledně... záležitostí tvého... srdce.“
„Nápovědu,“ ucedil Geralt znechuceně, „nápovědu!“
Při spatření brambory, již mohl spasit jen bramborák, Marigold sklapnul.
*
„Yennefer,“ zlehka našlápl slovy Marigold.
Blýskla pohledem.
„Třeba bys... mu mohla... naznačit,“ polkl.
„Jistěže! Prohodila jsem postel oknem, protože mi na něm nezáleží! Naznačit!“ štěkla.

„Vy jste se opravdu hledali,“ zabručel Marigold a šel se radši prospat.