Obraz si přišel vyzvednout mladý augustiniánský prelát.
Pobaveně pozoroval proměnu výrazů na jeho tváři – od počátečního úžasu a ohromení z přítomnosti božství v lidské mizerii, které přešlo v krátkou zbožnou kontemplaci, až k náhlému rozpoznání, které bylo prozrazeno ruměncem. (Ano, je ještě velice mladý, pomyslel si s jistými sympatiemi.) Vzápětí hezký obličej zbrázdil poněkud zděšený výraz usilovného kalkulu: Magdalénu – proč ne, Judith – budiž, ale Pannu Marii, královnu žen, přece nemůže představovat ta, která na nároží rozdává Venušino kočičí zlato … současně ale nesmí dát najevo, že ji zná, nejspíše z hodně osobní zkušenosti.
„Nějaký problém?“
„Ti poutníci … mají moc špinavé nohy!“
Ano, je to Caravaggio a tento obraz:
https://en.wikipedia.org/wiki/Madonna_di_Loreto_(Caravaggio)
Na rozdíl od jiných, např. Madonny s dítětem a svatou Annou
a Smrti Panny Marie, které nebyly nakonec vystaveny v kostelech z podobných důvodů, prošel a můžeme ho obdivovat na jeho původním místě v kostele sv. Augustina v Římě.
Maddalena Antonietti, zvaná Lena, byla Caravaggiova přítelkyně, pocházela z nižší společenské vrstvy a živila se jako modelka, a podle - ovšem historicky neověřené - tradice prý také jako prostitutka.
Co čekal, když objednali u
Lady Peahen
Co čekal, když objednali u Caravaggia?
:) dobře ho dostal
Tora
:) dobře ho dostal
No, já bych řekla, že zrovna
kytka
No, já bych řekla, že zrovna Caravaggio by si ty rozpaky mladého preláta pěkně vychutnal :-))
Hodně povedené drabble.
To je boží.
Roedeer
To je boží.
Velmi vydařené. Krásně jsi
Aplír
Velmi vydařené. Krásně jsi vystihla ty emoce.
Kdepak Caravaggio, kam se na
Kleio
Kdepak Caravaggio, kam se na něj všichni hrabou. To světlo je tam doopravdy Boží.
To je vtipný :-)
Aries
To je vtipný :-)
Parádní a poučné drabble.
Rya
Parádní a poučné drabble.
Docela šikovně se z toho
Regi
Docela šikovně se z toho dostal. Prý - špinavé nohy :-))
Děkuji všem! Ty špinavé nohy
Hippopotamie
Děkuji všem! Ty špinavé nohy mu prý opravdu vytýkali. Ty druhé dva obrazy s Marií (mimochodem nádherné), ač určené a objednané pro kostely (jeden dokonce pro Svatopetrskou baziliku) skončily poměrně záhy v soukromých sbírkách - ten rozdíl mezi tím, co bylo možno vystavit v kostele všem na očích, a tím, co se nacházelo v soukromých palácích, často patřícím kardinálům z lepších rodin (obrazy antických bohů, atd.) je docela zajímavý.