Opilá naděje

Hluboko v noci zněly z kovárny údery kladiva. Toto byl spokojený. Zatímco si Mikael vyrazil do města, zvládl to nejtěžší – ořezat a opilovat naštípnuté kopyto, aniž by poškodil citlivé části. Bublinka poklidně spolupracovala.
Teď vytvářel speciální podkovu, která urychlí hojení rohoviny. Najednou nadskočil úlekem – někdo rozrazil vrata do kovárny.
Mikael.
„Semtu! Dejemje Ublinka?“
Toto bleskově odložil žhavé železo a posadil potácejícího se mládence na stoličku.
„Ty ses ale zřídil. Jak, když nemáš ani floka?“
„Kademieseůžejítbodnout! Simělpravdu!“ Vítězoslavně se zasmál. „Lidiměchtěj! Čilimimandolinu ajahrál!“
Nešikovně Tota objal.
„Těmilju!“ A usnul.
Toto ho zamyšleně uložil.
Průšvih nebo cesta z otroctví? Kdyby tak věděl!