DMD č. 3. pro 3. 4. 2024. Téma: Velký flám

,,Pamatujete, jak jsme přelezli zamčený vrata do Arboretra a koupali se nahý v tom jezírku?" ,,Joo, jsme se tam opili a nemohli přelézt zpátky." ,,Nebyli jsme nahý... Ne?" ,,Ty s Míšou asi ne. Ale já tam vlítnul bez trenek." ,,U toho jsem nebyla. Ale pamatuješ, jak jsme měli dělat rozhovor s tou kapelou, totálně jsme se zlili a já nebyla schopná ani mluvit? To byla ostuda!" ,,Ale ten frontman byl docela pobavenej." ,,Jsem si vzpomněl, jak jsme vylezli na střechu Kruháče a vyhmátli nás sekuriťáci. Ty ses tam líbala s Alešem." ,,Cože? To si teda nepamatuju!" ,,Jaký to byl rok?"

(cinknutí dveří, Manny nese dovnitř velkou krabici, Bernard se probouzí s hlavou na hromadě knih)
"Manny, dobré rá... teda jaktože jdeš tak pozdě? Strhnu ti to ze mzdy!"

"Ale Bernarde, před chvílí jsi mě poslal ven převzít tuhle zásilku..."

"No dobře, dobře, sklapni už. Áha, výborně, rozbal to!"

(Manny vyndavá z krabice obrazovku)

"Co to vlastně je, přece by sis nekupoval televizi? Aha, počítač, musel stát dost peněz - ale na účetnictví se bude hodit..."

"Pche, to sotva. Pete mi ho doporučil - pamatuju si, jak říkal, že takovej flejm ještě nezažil. Má holt trochu divnej přízvuk, ale na flámy je expert!"

„Hrabě Richard Trench, právě se vrátil z Vlám,“ ohlásil Černá zmije příchod velvyslance právě se navrátivšího ze své mise.
„To jste tady správně,“ uvítal návštěvníka princ Jiří nadšeně. „V oblasti flámů patřím mezi přední experty v celém našem impériu.“
„Jeho excelence měla na mysli Flandry,“ pokusil se princovo nadšení usměrnit Edmund.
„Vždyť to říkám, Zmijáku. Flamendr jsem, jak se sluší a patří. Mohl bych vyprávět, jak jsem tenkrát…“
„Ehm, nepotřebovala by jeho výsost propláchnout uši?“ zeptal se diplomat šeptem Edmunda.
„Zajisté,“ přikývl Černá zmije, „jen ne propláchnout, ale úplně vyměnit a ne uši, ale tu nevábnou hmotu tlející mezi nima."

In a way, the Rads were predictable. Press everyone to convert (and give their worldly possessions into service of "the cause"), or murder them in their crusade (and take their possessions anyway).
Travelling through the night, you could see the fires burning - non-compliant, looted villages set alight, or camp bonfires celebrating the latest success?
Sometimes you could tell by the sounds... other times... you could not.
The smart option was to not engage.
It might be easy.
Sneak by, while the garrisons sleep in drunken stupor.
Treat locals with respect, but do not see the pleading tears in their eyes.

Dlho sme leteli všetci ako diví, keď sa pred nami zjavil krásny obrazec.Náš cieľ je tu. Najväčšia zábava bude ho zničiť. Premeniť na niečo iné. Roztancovať vôkoľ seba všetko, až kým sa úplne všetci nezničíme.
Tancujem, už horím. Nič iné neexistuje. Len ja. Tento moment. Žiara.
Kričím, že to bola krása a sme na rade. Dopadám, úlomky sa trieštia všade do okolia. Pre mňa to znamená koniec. Ako pomalinky chladnem, sledujem ostatných, ktorí letia atmosférou a dopadajú na povrch.
Či sa tento žúr a náš "obraz" vydaril, sa už nedozvieme. Osud všetkých meteoritov. Len vďaka nám je Mesiac krásny.

„Zpátky na modrou – střela nápřahem – a – góóÓÓÓóól!“
trhal si Záruba plíce, „bíločervená princezna se po 10 letech probudí tam, kam právoplatně patří – v české nejvyšší hokejové soutěži! Vítej Slavie! Vítej doma!“

* * *

Další ráno, kdy půlka Prahy ještě dospávala v alkoholovém oparu s úsměvem na tvářích, média bděla. Návrat do klubu během včerejších oslav přislíbili odchovanci Sobotka, Červenka i legendární trenér Růžička.

Ale pohádka ještě nekončila. V brzkých hodinách se o angažmá přihlásila i klubová superstar ze zámoří Tomáš Hertl! A další bomba! Vedení vzalo na milost Dmitrije Jaškina za působení v Rusku a podepsalo ho!

Blýskalo se na lepší časy?

Kamínky na okno.
Dopadají zároveň příliš hlasitě i příliš tiše. Hlasitě, protože jejich zvuk rozbíjí noční ticho. Tiše, protože je ten vevnitř asi neslyší!
Norman věděl, kde ten nový kluk bydlí. Dokonce i které je okno jeho pokojíku.
Přepažené chodby, kam se sotva vejde úzké lůžko, ale je to samostatný pokoj a tedy může obsahovat platícího studenta.
To, co ale nevěděl, jak si uvědomil, bylo něco jiného.
Za oknem se hýbnul stín a - konečně - ven vykoukla střapatá hlava.
„Jak se jmenuješ?“
„Malcolm. To jsi mě vzbudil proto, aby ses mě na to zeptal?“ zaznělo rozespale.
„Ne. Pojď, to musíš vidět.“

"To je ten vocásek, co se cpe do každý televize a vykládá, jak umí pěkně česky, ten Špínakufr? Hehehe."

"Jo, to je von, a bacha vole, už jde. Drž se."

"Vítejte u dnešního přenosu zápasu mezi Českou republikou a Belgií. Vítám zde také hosta, Jense Spinnehoffera. Jensi, jaké máš vzpomínky na působení v Gentu?"

"Ztrafím fšechny čcheskché difáky. No, fíte, co se fußba... tedy fotbalu týčche, nejlepšchí rchoky méhcho žifota to nebyly. Przy cholení nochou jsem chnedka na začchátku sezóóny chytl nějakchou nechutnou fyrážku a pak mě dokonce ze sestavy na chfíli fyšťouhchl Jelle von Bezouwe, tchakovej pitomej felkej Flám.

'Vilijovka' v oblasti Těšínského Slezska označuje populární předvánoční setkání s kolegy či přáteli. Slovo ovšem není odvozeno, jak by se mohlo dle výsledku zdát, od "všichni se vylijeme", ale polského "wigilije" (den před svátkem).
Wiliówky začínají zhruba na Mikuláše a peklo jsou především pro aktivní členy společnosti. Firma, pracovní skupina, staří spolužáci, SDH, sbor, klub šipkařů... a člověk vyhlíží Wigilije Bożego Narodzenia (Štědrý den) jako vykoupení, jenom aby se pokaždé našla partyja, která může až 28.12. Pak ještě někdo vymyslí společný Silvestr a dílo je dokonáno. Zasloužený odpočinek až.. do plesové sezóny. Hrozný flám celé toto zimní období. Fakt.

Milý denníček,
dnes som sa vybral na kopec uprostred Prahy. Keď som prišiel, tak nás tam bolo pár, myslím, že iba päť. Nie moc, na prvú väčšiu akciu roku dosť málo. Ale potom začali prichádzať. Po jednom, po dvoch…. Akurát je škoda, že mám na pol deviatu lístok na kultúru. Musím bežať, dopíšem to potom.

Milý denníček,
kultúra bola strašná, vraciam sa na kopec. Ešte ich nevidím, ale už ich počujem. A už som na kopci. Tam je minimálne dvesto ľudí. Tak som zvedavý, ako to dopadne.

Milý denníček,
policajti zatiaľ neprišli. Je to vôbec veľká párty, keď neprišli policajti?

Vít vaří nejlepší pivo, tak se chlapi většinou schází tam.
Jakubíček nejdřív mlčí. Poslouchá. Nechá si stoupnout do hlavy. Pak zaslechne její jméno.
„Čábrnice,“ odplivne, „Povyšuje se, protože si o sobě myslí kdovíco. Nedopeřený kuře, který ani neví jak správně kvokat.“
„Že ti vyléčila haksnu? Vo bylinách ví něco každej z nás. Co už ať si je sbírá, ať se stará o babicí věci. Aspoň budou mít naše ženský víc času na hospodářství.“
„Ale vona se prdelí do mužskejch věcí, to bysme jí trpět neměli!“
Jakubíček nadává na vesnickou čarodějku a v srdci ho pálí vzpomínka na její vyčítavé oči.

To takhle jedno sobotní odpoledne dostal Horáček pozvánku na fejsbůku na třídní slučák a hned ji ukazoval Pažoutovi. No tý jo, řekl Pažout, to musíme jít, to bude ale chlastačka a Horáček souhlasil, že to teda fakt musí, přece jenom už je všechny strašnejch let neviděli. A tak teda šli.

No teda Pažoute, to byla fakt pařba, to už se v našem věku jen tak nevidí. Jo jo, chlastali jsme jak za mlada, souhlasil Pažout. Takhle dlouho už jsem vzhůru nebyl, no ani nepamatuju, ale už jsem zralej do postele a tak šli, přece jenom už bylo půl desáté večer.

„Poldýno, myslíš, že by si Toni troufla utéct tajně večer z domu?“ tázala se Hana Krásová starší sestry.
„Tak zrovna ona… asi troufla. Tys zase poslouchala za dveřmi?!“
„Jenom úplně trochu,“ dušovala se Hanka. „Říkala Doramo, že ji dneska čeká velký Vlám. A culila se u toho. Myslíš, že si domluvila schůzku s nějakým Belgičanem?“
Leopoldina na ni zírala jako opařená. „Velký Vlám? Panebože! To zní jako přezdívka nějakého lumpa z pražské galérky.“
„Ještě, že jsem to slyšela! Můžeme jí to překazit!“

Jaké zklamání! Z Vláma se nakonec vyklubal flám a Toninka tím myslela zcela počestné ponocování nad učebnicí anatomie…

"Až po přijímačkách! To je bezkonkurenčně nejčastější fráze posledních dnů," konstatuje Jenovéfa.
Tentokrát Zdirad při procházce okolo přehrady koketoval s myšlenkou přeplavat přehradní jezero. Po chvíli ovšem přichází s další ideou.
"Až budu mít po přijímačkách, uděláme s kamarády velký flám!"
"To jistě můžete. Ovšem pouze nealkoholický!" usměrňuje jej Pankrác.
"No jo..."
"Alkohol určitě není nutná podmínka zábavy. To my, když se sejdeme se spolužáky na slezině po letech, tak někdo si dá sklenku vína, někdo třeba jen kafe, jiný třeba i pár piv, ale nikdo se neztříská jak Dán."
"Takže slyšíš, slavit se dá jen umírněně," doplňuje Pankráce Jenovéfa.

Gellert poposedával netrpělivě v křesle, když se pokoušel začíst do knížky. Ale moc se mu to nedařilo. Pořád se otáčel na Albuse, který balancoval na malém štokrleti u tetiny knihovny.
„Albusi, nechceš už si přestat číst, když je teta pryč?"
Albus jej jen odbyl, že teď je to zajímavé.
„Vždyť jsou to jon pohádky," oponoval mu Gellert.
„Myslíš? To není jako ty vlámské nesmysly, na kterých jsi vyrůstal! O té hůlce se určitě zakládá na pravdě."
„Myslíš tu, jak mu ji pak ukradli, protože se strašně opil a chlubil se jí?"
„Tak dobře, povíme si o tom něco v posteli."