Babička byla vdaná přes čtyřicet let. Chtěla bych věřit, že šťastně, ale jak sama řekla: „Vzít si dědu byla největší chyba mýho života.“
Mamka jen asi patnáct. Rozvod bolel a i po letech o tátovi mluví zásadně jen jako o „vašem otci“. A to jen tehdy, když se snaží být slušná.
Já vdaná nejsem, ale jednou bych ráda. Jenže jak, aby vztah vydržel? Učíme se nápodobou, ale co když široko daleko nemám jediný fungující pár?
Občas mám pocit, že prostě rodinné prokletí ponesu dál. Ale pak se na Tebe podívám a vím, že to i tak zkusíme. Společně, historii navzdory.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Moc dobré předsevzetí.
Aplír
Moc dobré předsevzetí.
No, to působí dost pochmurně,
Esclarte
No, to působí dost pochmurně, ale konec to rozjasnil (jako náhle se vynořivší paprsek). A tak to vypadá nadějně.
Ten optimistický konec je moc
Carmen
Ten optimistický konec je moc krásný.
Hodně štěstí!
Banepa
Hodně štěstí!
Ten konec je takový nadějný.
Terda
Ten konec je takový nadějný.
No tak jste se holt poučili z
Aveva
Držím palce, ať vztah vydrží
Tora
Držím palce, ať vztah vydrží
Díky všem :)
Esti Vera
Díky všem :)
Krásný. Nebo tedy hořkosladký
Small_CS_Traff…
Krásný. Nebo tedy hořkosladký, ale nakonec krásný :-).