Hlava v oblacích

Rozhlédla jsem se po louce a uviděla nádherné květinové výšivky, zdobící sytě zelenou trávu. Její okraje lemovaly stromy, sklánějící se pod vahou pomalu rostoucího listí. Ve stínu pod nimi byla tráva stále mokrá od ranní rosy. Vydala jsem se proto ještě o pár kroků dál a ulehla na chladnou zem.
Cítila jsem, jak mě stébla jemně hladí a z azurového nebe na mě shlíží jarní slunce. Z korun stromů mi do uší zněl sladký zpěv ptáků. Zavřela jsem oči a ponořila se do vlastních myšlenek. Všechno se zdálo být tak krásně a tak jednoduché. Kéž bych tady mohla zůstat navždy.