Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Edit: nesoutěžní, protože jsem se unáhlil a zveřejnil to moc brzo a ještě pod špatné téma.
Náznak touhy po fyzické blízkosti.
rozbíjíš mě
a jako mozaiku zase skládáš
do tvarů, ve kterých bych si jinak neocitl
obtáčíš mě
jako had, co samou láskou
drtí svým sevřením moje křehké kosti
zatínáš do mě
svá slova
jako metaforické perleťové zuby
hlavu mám v oblacích
hrdlo se mi svírá kolem tvého jména
rukama se snažím prodrat pod tvou kůži
srdce mi naráží do žeber
a nohy chci mít kolem tvých boků
(pokud mi to dovolíš)
myšlenky na tebe
ve mně kvetou jako Semiramidiny zahrady
a moje umění bloudí v kruzích
ve spirálách
ve smyčkách
zatímco zoufale hledá slova
která ti darovat
abychom si rozuměli
Františka čeká.
Na co?
Na dopis.
Od koho?
Od vojáčka.
Tedy vlastně - ne. Felix už vlasti neslouží, před týdnem odešel do civilu.
Jsou to tři měsíce, co ho pozorovala na parketě v sále Lidového domu, co ji vytáhl k tanci a pak znovu, pátek co pátek či sobotu. A na procházky v parku, vyjížďky z periferie do centra Prahy... Tři měsíce měla hlavu v oblacích.
Nedal jí svou adresu.
Bude to překvapení, říkal - zdálo se to romantické!
Konečně, když v pátek dorazí z fabriky na svobodárnu, je tam.
Drahá... vrátil jsem se domů, k povinnostem… Rychle mě oplač a nahraď...
O zálohování mysli jsem měl zájem hned, jak se potřebná technologie stala dostupnou. První zálohu jsem nahrál ještě na vlastní fyzický disk, ten však selhal dřív než moje chřadnoucí tělo. Poučen, zvolil jsem napodruhé cestu zálohování do cloudu. Masivní serverovna znamenala jistotu, jaké bych domácími prostředky nedosáhl.
Můj první mobilní substrát byl v mnoha ohledech nedokonalý. Druhý znamenal zřetelný pokrok. Třetí se velmi podobal životu v organickém těle. Čtvrtý možnosti organického těla dalece předstihl.
Současný, pátý substrát bude mým posledním. Zastaralý formát mých klíčových dat už není se současnými modely kompatibilní. Až doslouží, zůstanu dokonale uchován v cloudu, takřka nezničitelný.
Žirafí šampion v alpském lyžování, který byl na letošním mistrovství světa jedním z favoritů na medaili, zajel v dnešním závodě v obřím slalomu nečekaně špatný čas. Jeho trenér však vzápětí zpochybnil platnost výsledku a usiloval o to, aby lyžaři byl umožněn druhý pokus. Příčinou selhání žirafího sportovce byla údajně nízká oblačnost na trati. Ta prý neúměrně znevýhodnila lyžaře, jehož oči na trať shlížejí z výšky více než šesti metrů.
Rozhodčí však jeho stížnost neuznali a v závodě zvítězil levhart, který má o příčině jasno. Žirafák prý neměl hlavu v oblacích při závodě, ale spíš před ním, když snil o medaili.
"Už dneska si na hostině u Bergova pořádně nacpeme břicha. Věř mi. Šlechtic šlechtice nenechá hlady, to je věc cti."
"Samozřejmě ještě předtím navštívíme místní lázně. No, a až tu záležitost s poselstvím vyřídíme, bude čas se trochu porozhlédnout v podhradí. To by bylo, aby tu neměli alespoň jednu pořádnou hospodu!"
Janova nálada se zlepšovala se zvětšující se vzdáleností od Ratají.
"A co ty víš, když strýček uvidí, jak jsem se s tím popasoval, třeba mi konečně předá moje právoplatné dědictví, a budu pánem z Lipé..."
Tyhle vzdušné zámky se zbortí ve stínu hradu, který prý má v základech peklo.
Obelix byl mrzutý. Neúspěšný výprava za divočáky mu rozhodně nevylepšila náladu poté, co ho dříve toho dne Panoramix opět odmítl nechat ochutnat kouzelný lektvar.
Právě se s Asterixem zklamaně vraceli do vesnice, když si dodavatel menhirů všiml mezi chalupami ohniště s kotlem, nad nímž samým klokotem poskakovala poklice.
„Já už to nevydržím,“ zaúpěl, „ochutnám aspoň lžičku…“ a rozběhl se ke kotli.
„Obelixi, ne!“ pokusil se ho Asterix zastavit.
Ale to už Obelix zvedl poklici a jeho hlava zmizela v oblaku horké páry.
„…v tom hrnci Naftalína vyvařuje pleny malého Teoretixe…“ dořekl Asterix již skloněný nad svým v mrákotách ležícím přítelem.
Ještě jsem měla v plánu přidat pár "provokací" chudáka Obelixe, ale 100 slov je 100 slov.
Čím dále Linus Barker pobýval na ostrově Marsyas, tím víc si uvědomoval jak Město svou šedí a neustálým deštěm pohlcovalo jeho duši a zabíjelo jeho sny. Jen zašlý reklamní obrázek na podložce pod myš, modré moře s písčitou pláží, mu dodával naději, že někde existuje místo, kde by mohl být sám sebou.
Až na Marsyasu se jeho sny prodraly na povrch a daly vyniknout celé jeho osobnosti, jeho odvaze postavit se nenávisti vesničanů, jeho empatii a vstřícnost magické drobotiny, ať už šlo o trpaslici Tálii, nebo měňavce Sala. Na ostrově našel i lásku svého života, posledního žijícího fénix Arthura Parnasse.
„První žena, která jako pasažérka přeletěla průliv La Manche, byla Eleanor Tree… Trey…“
„Trehawke Davies. To je těžké jméno, nic si z toho nedělej. Pokračuj.“
„Byla taky první žena, která v letadle dělala přemety.“
„To teda nedělala!“
„Jo-jo!“
„Ticho! Dál.“
„První pilotka, která přeletěla La Manche, se jmenovala Harriet Quimby. Byla první žena s pilotovací licencí v Americe.“
„Pilotní licencí. Děti, napište si to slovo. P-I-L-O-T-N-Í. Děkuju, Maisie, za krásné shrnutí, můžeš se posadit.“
Mourovatá kočka naslouchající zpod okna malotřídky nespokojeně šlehla ocasem. Samá Harriet, samá Eleanor… Jenom na Mademoiselle Fifi si historie nepamatuje!
Poznámka pro kontrolory: počitadlo P-I-L-O-T-N-Í vidí jako jedno slovo, já každé písmeno ale počítám zvlášť. Pokud je to problém, tak přihodím nějaká další.
Celý večer se motám kolem výběru vhodných prvních pilotek a obecně žen ve vzduchu. Těch kandidátek je mnoho, ale jakmile jsem zjistila, že první tvor samičího druhu, který letěl přes La Manche, byla kočka, ještě navíc s tímhle jménem, bylo jasno. Tady je Mademoiselle Fifi v celé své kráse. Její let se uskutečnil 23. srpna 1910.
Eleanor Trehawke Davies byla také první ženou, která absolvovala přemety (jestli se mi to povedlo dobře dohledat česky, anglicky je to „looped the loop“) v rámci letecké akrobacie, a to dokonce sedm během jednoho letu. Pilotkou ale nikdy nebyla.
Harriet Quimby byla opravdová průkopnice, její let přes kanál proběhl 16. dubna 1912, ale moc se o něm nepsalo, protože se o den dřív měl tu drzost potopit Titanic. Harriet byla taky novinářka a měla extrémní sapfický vibe (hrála i divadlo, mimo jiné roli Romea a nejmenovanou roli ve hře Sappho; tedy jakože... *rozhazuje rukama*). Byla kamarádkou muže s kočkou a jeho sestry, rovněž (neprovdané) pilotky (if you know what I mean).