Alex dlouhými vzteklými kroky rázovala po pokoji. Na portrét, s kterým tak rád rozprávěl Antonín, házela vyčítavé pohledy.
“Jene Ámosi, ty to vidíš! Vypaří se, nastraží na mě pitomou past s lékama a myslí si, že já se za ním budu honit přes půl Evropy!”
Jan Ámos klopil zrak a raději mlčel. Ještě by si mohla vzpomenout, že on taky rád cestoval.
“Za čtrnáct dní mi začíná letní škola. Copak já mám čas jezdit sem a tam a hledat ho? On snad opravdu věří, že budu ty jeho hádanky fakt luštit!”
Zamračila se. Kam vlastně s tím blbým vzkazem mrskla?
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit