Navazuje na Jde zpívat v opeře se šnorchlem v ústech?
Text z totalitního prostředí
"Tohle že je španělsky ptaček? Je to tvrde jak štalverk," prskala Blaža.
"To neni ptaček, ale brontosaur," přitakávala Boža.
"Možna nějaky praptak," zasmála se Ruža.
Hana, Dana a Jana se v jídle také jen rýpaly. Styděly se, že poslouchaly za dveřmi výslechové místnosti.
"Paní Mráčková je nemocná, kdo ví, kdo vařil."
Jana se najednou usedavě rozplakala. Odstrčila talíř a položila si hlavu na zkřížené ruce.
"Nevydržím to tady," vzlykala zdušeně. "Taky bych chtěla vidět Španělsko a jíst španělské ptáčky tam. Nebo třeba Kilimandžáro. Zdenda utekl kamsi do Ameriky a my tady všichni pod zemí jenom pomaluj hnijeme jako živé fosílie."
Každý dnes ví, že se nemá říkat brontosaurus, ale apatosaurus. A španělští ptáčci nemají nic společného ani se Španělskem, ani s ptactvem.
Co si ale už dneska málokdo uvědomuje, že Janin pocit z tajného vládního podzemního krytu o pomalém hnití sdíleli lidé v celém socialistickém Československu, i když na to vůbec nemuseli být v podzemí.
A ještě vysvětlení titulku. V Jedí volavky Esíčka? říká Jana, že kuchařka paní Mráčková je "od nich z Kopidlna". Které je tedy spíše v okrese Jičín.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zatím asi nejsmutnější dílek.
Aries
Zatím asi nejsmutnější dílek. Taky jsem v té době chtěla vidět Španělsko a taky jsem si myslela, že ho nikdy neuvidím
Vidíš, taky ti to připadá
Dirk
Vidíš, taky ti to připadá depresivní. Já jsem se to skoro bál psát, ale Angie říkala, že to tak chmurné není.
já si to pamatuju
Medvědice
Pamatuju si, jak jsem byla vytočená, když nám profesorka ležérně řekla "až pojedete do Říma, nezapomeňte se podívat tam a tam", když bylo přece jasný, že nikdo z nás se nikdy do Říma nepodívá. No, za dva roky bylo všechno jinak. Ale to už je dávno. :)
Jakjo vystřižené ze
Esclarte
Jakjo vystřižené ze skutečnosti. A velmi tvrdé skutečnosti, to jo. Už je trochu těžké si to představit, že do Španělska to bylo jako na měsíc.