Marigold se naštval

„Víš, pokud jsem ti, Geralte, pro smích, můžu taky mlčet.“ Naštval se Marigold po zaklínačově poznámce. Vzal si svou deku a lehl si na druhou stranu ohniště, chtěl být sám.

Ráno vstali brzy, Marigold však stále mlčel. Pryč byly jeho poznámky k počasí, kdy se mu jindy zdálo příliš teplo nebo naopak veliká zima. Nekomentoval chudou snídani a nepřipomínkoval ani pokyny k balení před cestou. Dokonce nemluvil o tom, že slyšel v noci vykřikovat Geralta ze spaní, ani nevytáhl loutnu a něco zvesela nezazpíval. Prostě stále mlčel.

Geraltovi to vyhovovalo, ale ve skrytu duše doufal, že to Marigolda brzy pustí.