Podobný kšefty jsem nikdy nemusel. Jedna věc je zmáčnout opravdovýho hajzla, druhá je jít na veřejnosti vyhrožovat pánovi, ke kterýmu chodíš celej život do pekárny pro pizza hřebeny. Jenže mu nechodily karty.
Ohákl jsem se, abych předem nebudil pozornost. S basebalkou schovanou v rukávu saka jsem vykročil ke stánku s perníkem.
"Pan Popelka nechává pozdravovat," prohodil jsem.
Chlápek za pultíkem se zarazil.
"Tady, tady, doneste mu třeba srdíčko," začal mi nabízet nazdobený perníkový tretky.
"Jasně, místo padesáti litrů mu donesu tohle," ukázal jsem na to největší pouťový srdce z perníku a nápřahem ho přelomil.
"Paní Popelková má taky radši prachy."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zlomené perníkové srdce mě
Tora
Zlomené perníkové srdce mě taky včera napadlo, ale teda v úplně jiném kontextu :D