Plevel nad zlato

Starší dívka postupovala metodicky podél cesty, oči nalepené na zemi.
Mladší, ještě holčička, rvala se smíchem plné hrsti trávy o kousek výš a házela je přes kamennou zídku. Zvonky plechově cinkaly.
"Clari? Clari, stačí!"
Ovce za zídkou byly jiného názoru.
Maličká si nasbírala plnou zástěrku a vyškrábala se nahoru.
"Na ovečkaaa... Bibii, ovečka nece!"
"Tohle ovečka jíst nebude, Poupátko. Podívej se na pastvinu. Trávu vypasou k zemi, boryt zůstane stát. Je hořký. Schovej ho, doneseme ho do barvírny."
"Bibii!"
"Dobré nebe, kolik jsi ho tam naházela!?"
Skočila přes zídku.
"Copak, myslela jsi, že ovečka ho sní a ponese modrou vlnu?"